Spolehlivě krásné pivoňky

Spolehlivé a dlouhé kvetení, ozdobné plody, dlouhověkost, pokryvné rostliny s výrazným ornamentem listů, solitéry i do záhonu – to jsou vlastnosti, pro které se pěstují pivoňky po staletí.

Zpravidla hovoříme o vytrvalých bylinách nebo opadavých keřích, dřevité pivoňky spojujeme především s krásnými květy. Asi 36 druhů pivoněk pochází z Evropy, Asie a Severní Ameriky. Botanici člení pivoňky podle původu a typických znaků na několik sekcí a ty dále na skupiny.

NĚKOLIK PĚSTITELSKÝCH RAD

Pivoňka bělokvětá neboli velkokvětá či také čínská (Paeonia lactiflora, syn. albiflora nebo sinensis) se do Evropy dostala až v 19. století. Vyšlechtěno mnoho odrůd lišících se barvou květu ve škále bílá, růžová, karmínová a plností květu. Dříve byla rozdělena do dvou skupin čínské a japonské pivoňky s jednoduchými, neplnými květy a sterilními prašníky. Nesnáší těžké, uléhavé půdy. Prospívá na výsluní a ve výživné propustné půdě. Výška 50–110 cm. Kvete v květnu až v červnu.

– Pivoňky vyžadují slunce, hlubokou, propustnou, výživnou půdu – a nerušit, nepřesazovat nejméně 10 let. Některé druhy či odrůdy snesou lehký polostín.
– Přesazujte vždy na konci léta. Pupeny na kořenu musí být zahrnuty zeminou o výšce 3 cm. Nesnášejí hlubokou výsadbu.
– Pozor, některé odrůdy dřevitých pivoněk se množí roubováním na kořeny P. albiflora, opatrně při výsadbě a pletí.
– Dřevité pivoňky příliš nehnojte dusíkatými hnojivy, nevysazujte na příliš vlhká místa, dřevo nevyzraje a nadzemní část namrzá.
– Pravidelné, každoroční přihnojení plnými hnojivy podpoří tvorbu květů a zajistí pevnost tkání celé rostliny.
– Bylinné pivoňky množíme dělením trsu, kořenovými řízky na konci léta. Dřevité pivoňky odkopky na jaře, polodřevitými řízky koncem léta, roubováním v zimě. Všechny původní druhy lze rozmnožit výsevem, některé druhy klíčí až za 3 roky.

Pivoňky byly prošlechtěny do mnoha odrůd. Také kříženci se dělí do několika typických skupin. Zahradníci člení pivoňky podle plnosti květu na jednoduché, poloplné, plné a sasankovité neboli japonské, jejichž střed je vyplněn ztloustlými tyčinkami (typ květu pivoňky velkokvěté). Pro květy na řez se pěstuje především pivoňka velkokvětá (Paeonia lactiflora) a pivoňka lékařská (Paeonia officinalis).

Oba druhy jsou také krásnou součástí květinových záhonů stejně jako dřevité pivoňky. Všechny druhy pivoněk mohou na malé zahradě sehrávat roli krásné solitéry. Pivoňku lékařskou na venkově najdete na většině zahrad. Ve středověku měla chránit zahradu, dům a jeho obyvatele proti bouřce a zlým silám.

Více článků z rubriky ZAHRADA na www.mujdum.cz nebo www.modernibyt.cz.

Bůh lékařství

Po dnešní dobu se v homeopatii i v lidovém léčitelství využívá léčivých účinků sušeného kořenu a květních plátků tohoto druhu. Latinský název Paeonia vychází z řeckého slova Paión – bůh lékařství. Protože se jedná o jedovatou rostlinu, nedoporučujeme s rostlinou experimentovat.

Druhy původem z velmi teplých oblastí Středozemí u nás zmrzají, např. Paeonia mairei, P. cambessedesii, P. clusi, P. kesrouanensis – pozor při nákupu, do našich zahrad nepatří. Zajímavé jsou původní druhy, např. pivoňka Delavayova (Paeonia delavayi, viz úvodní foto) původem z čínských suchých dubových a borových lesů i křovinatých strání. Je to nenáročná dřevitá pivoňka dosahující výšky až 1,6 m s hnědočervenými květy. Vyžaduje slunce a zlepšení půdy rašelinou a trochou písku. Kvete V.-VI.