Pěstování zeleniny a odplevelení záhonů

Úvodem článku je nutno připomenout, že plevely jsou kladní hrdinové. Stojí... tedy rostou, na naší straně. Chtějí pomáhat. Jsou tu proto, aby zpevnily, chránily před erozí a zúrodňovaly narušenou, zhutněnou, poškozenou nebo vyčerpanou půdu.

Plevely připravují vhodné kulisy pro velkolepý nástup dalších fází sukcese – trvalky, nálety dřevin a následně les. Stejně jako škůdci nejsou plevely příčinou, ale pouze symptomem něčeho, co není z hlediska přírody udržitelné. Plevely proto v narušené půdě kolem zeleniny vždy porostou, necháme-li kolem zeleniny narušenou holou půdu. Možná se tedy ptáte, co s tím. Nepěstovat zeleninu, protože je to nepřirozené? Páchat kolektivní sebevraždu používáním herbicidů? Nebo pěstovat zeleninu zaplevelenou? Odpověď zní: pěstovat zeleninu jinak! Tak, aby nezbyla kolem ní žádná odhalená půda! Pochopíte-li, co vlastně ta „zelenina“ je, jak vznikla, co potřebuje a jaké je její místo v ekosystému zahrady, půjde to lépe.

Ptejte se odborníků na ZAHRADU v PORADNĚ ZDE.

Kde se vzala zelenina?

Zelenina, jak ji dnes známe a jak se běžně pěstuje, to je opravdu záležitost nepřirozená. Například zelí, kapusta nebo kedlubny... Ze záhonků nebo polí trčí vyšlechtěná dužnatá monstra, připomínající spíše sukulentní rostliny z pouští než své předky, divoké „plevely“, z nichž byly brukvovité rostliny za tisíciletí vyšlechtěny... Mrkev rostla kdysi jen divoce v loukách a neměla chutný dužnatý oranžový kořen... Máme co do činění s mutovanými a zhýčkanými potomky divokých rostlin. Vedle nich nalétávají do holé půdy semínka stále divokých a odolných kolegů plevelů. Potřebujeme tedy vytvořit doslova protekční podmínky pro naše „rozmazlence“ a znemožnit růst „divočáků“. Zelenina je z hlediska přírody stále něco jako jednoletý plevel, jenže ztratil šlechtěním svou průbojnost. Místo chudých půd, které její předci kolonizovali, ji chceme (musíme) pěstovat na humózní živné půdě, abychom získali chutné a šťavnaté části k jídlu.

Neexistují chyby, jen zkušenosti

Jednotlivé strategie je potřeba vyzkoušet, naučit se vnímat vhodný čas i způsob jejich použití. Vyskytne se i nějaká nová, třeba trochu extrémní strategie. Měl jsem jednou záhon, na který jsem přidal koupený deset let starý kompost z koňského hnoje z farmy a vysel do něj polykulturu s převahou mrkví. Ukázalo se, že kompost asi dlouho někde ležel zaplevelený a obsahoval obrovské množství semen merlíků (lebedovitá rostlinka). Neměl jsem sílu ani chuť na pletí. Každý týden jsem tedy záhon pokosil ve výšce 10 cm. Plevel tím vždy přišel o hlavu, nemohl kvést a semenit se, a mrkev, která také přišla o mnohé listy, přesto vytvořila velké kořeny a letní sklizeň mrkví byla úspěchem. Po sklizni jsem na celém záhonu nechal tlustý mulč až do jara, a pro příští sezonu byl záhon odplevelen (sem tam ještě nějaký plevel vyroste, ale tak málo, že trhání je už snadné).
Kdykoliv se vám v počátcích něco nepovede a plevel začne utlačovat vaši zeleninku, můžete na to reagovat vděkem. Něco díky tomu můžete pochopit, odhalit a následně vylepšit. Mistrem zeleninových záhonků v souladu s přírodou se člověk nerodí, ale postupně stává. Každým rokem je plevele méně a méně, a půda na záhonech je stále úrodnější. A o nic nejde, je to hra, doporučuji nebrat to příliš vážně...

Pěstujte zeleninu podobně jako plevel

Plevely rostou v plevelných společenstvech a vznikají z nich luční společenstva. Plevely se během roku střídají – první je nižší jarní porost, následují letní vysoký porost, podzimní dojezd a zimní otužilci. Pokud se plevelný porost seká v různých obdobích roku, mění se podle toho i skladba plevelů. Můžeme pozorovat obrovskou pestrost. Chcete-li plevely na záhonech efektivně nahradit zeleninou, je třeba v podstatě dělat to samé, co dělají v přírodě plevely. Zelenina ovšem potřebuje více místa než plevely, aby pěkně dozrála a dorostla požadovaných rozměrů. Dopřejte jí smíšenou kulturu (více druhů pospolu), ale nevysazujte a nepěstujte ji tak nahusto, jako příroda pěstuje plevely. Možná jen zjara. Můžete si pomoci dodáním na holá místa, kde zrovna nic neroste. Strategií, které vedou ke snadnému pěstování zeleniny bez nenáviděného pletí, se nabízí hned několik.

Více článků z rubriky ZAHRADA ZDE.

Strategie č. 1: Hustá výsadba, sklízení a pletí

Kombinujte druhy zelenin tak, aby na záhoně nezůstala žádná volná půda. Vysejte tedy na jaře více semen od druhů, které rostou tak rychle jako plevel a pokryjí půdu kompletně (ředkvičky, špenát, saláty, červená lebeda, kerblík, rukola). Mezi ně sejte nebo později ze sazenic vysázejte pomaleji rostoucí druhy, které budou na záhonu déle (kedlubny, kadeřávek, zelí, celer, mangold, řepa, hrášek, fazole... – podle trati záhonu v tomto roce). Rychle rostoucí druhy neustále sklízejte do salátů a špenátů, aby ty déle rostoucí měly dostatek místa. Vyskytne-li se plevel, obvykle nějaký merlík nebo lebeda, případně kopřivy, ihned ho vytrhněte i s kořeny. Listy těchto plevelů jsou skvělé do špenátů. Radostným úkolem je sklidit postupně prostor kolem hlavních plodin. Pokud se na záhonku uvolní místo v druhé polovině léta, výborně ho vyplní například lichořeřišnice. Také lze volná místa vyplňovat mulčem (sláma, štěpka, posekaná předsušená krátká tráva z trávníku). Nikdy nepoužívejte seno (obsahuje semena) nebo kůru jehličnanů (nechutná zeleninám).

Strategie č. 2: Jarní soutěž o místo, následně přemulčování

Tuto strategii použijte pro produkci jarních předplodin a k snadnému vyčištění zapleveleného záhonu. Od března lze vysívat výše zmíněné rychlé druhy, hlavně ředkvičky a špenát, na holý uhrabaný záhon, který obsahuje hodně semen nebo kořenů plevelů (byl-li na něm od podzimu mulč, odstraňte ho). Rychlé jarní zeleninky budou s tímto plevelem jako rovný s rovným na startovní čáře a rozdají si to v běhu na dva až tři měsíce. Za tu dobu vyprodukují spoustu skvělé jedlé hmoty. Zároveň tam s nimi poroste i plevel, jehož jedlé druhy můžete také sklízet a jíst, případně vyplít. V půli května, po posledních mrazech, nastává čas výsadby předpěstovaných sazenic (košťáloviny, celer...) nebo teplomilných druhů zelenin ze semen (dýně, cukety, okurky, fazole...). Udělejte nečekaný tah. Skliďte k jídlu vše, co se ještě dá, a zbytek zelené hmoty zelenin i plevele důkladně přemulčujte. Můžete použít kartony a slámu nebo štěpku jako mulč, nebo jen velmi silnou vrstvu mulče bez kartonů. Nechte nový mulč týden sesednout, potom do něj udělejte hnízda, vyplňte je kompostem a sázejte sazeničky nebo semínka. Obsahuje- li mulč vespod i kartony (které důkladně udusí plevel), prosekněte do nich lopatkou či nožem pod každým hnízdem díru pro kořeny. Vykoukne-li časem někde nějaký plevel, vytrhněte ho, nebo doplňte další mulč.

Strategie č. 3: Sázení do mulče

Stejný případ jako strategie č. 2, bez sázení jarních předplodin. Záhon nechte zamulčovaný stále, už od minulého roku. Štěpka z listnáčů se pro tyto případy osvědčila jako nejvhodnější mulč ze všech. Rozkládá se dlouho, vytváří kvalitní humus a není ani tak atraktivním prostředím pro hlodavce a slimáky jako sláma. Ve vhodnou dobu pro konkrétní plodiny opět vytvořte v mulči hnízda a do nich sázejte sazeničky nebo vysévejte semínka. Na podzim můžete vše pokrýt hnojem, dalším mulčem a příští jaro bude připravený záhon 1. trati.

Strategie č. 4: Obmulčovávání v průběhu sezony

Při jakémkoliv běžném pěstování zeleniny můžete prostě jen kolem řádků nebo jednotlivých zelenin přidávat kompost a mulč. Udělejte to včas a důkladně, nečekejte, až začne plevel růst.

Strategie č. 5: Mrkvový záhon

Mrkev, kořenová petržel a pastinák se pěstují v řádcích nebo plošně, ve výše uvedených strategiích se příliš neuplatní. Možná je lze vysít spolu s rychlými ředkvičkami. Tyto miříkovité kořenové zeleniny klíčí déle, pro jejich úspěch musí být vše kolem nich velmi rychle vysklízeno (ředkvičky trhejte ještě mladé), aby měly dost světla pro růst. Ideální je sít kořenovou zeleninu na již vyčištěný záhon, který pár let funguje a prošel výše uvedenými strategiemi. Údržba spočívá v tom, že vyjednotíte vyseté mrkve, petržele a pastináky tak, aby se netísnily a měly pěkné kořeny. Přitom vytrhávejte i občasný plevel (na záhonu velmi plevelném by toto bylo příliš pracné). Druhý měsíc po výsevu se už porost spojí a se záhonem až do sklizně není většinou žádná práce. Vhodnou společností jsou třeba cibule vysázené po okraji záhonu, odpuzují si s mrkví navzájem škůdce.

To nejdůležitější na závěr

Na závěr nejdůležitější pravidlo ze všech: hotové záhony už nikdy neryjte! Semena plevelů mohou v půdě odpočívat roky, někdy i desítky let a aktivují se ke klíčení světlem. Při rytí se vynesou na povrch vždy nová semena plevelů, zarytá loni, a ještě „osvítí“ ke klíčení. Rytím se naruší dokonalá půdní struktura, kterou tvoří pod zemí půdní organismy a kořeny rostlin. Na záhony nikdy nešlapte, dosáhnete na ně z cestiček, a nezhutňujte půdu. Hnůj se nezarývá, na podzim se klade na povrch a přikryje mulčem. Půda díky této peřince nepromrzá a žije to v ní v náš prospěch po celou zimu.