Pečujeme o jarní kosatce

První, již v březnu, kvete kosatec (kosateček) síťkovaný (Iris reticulata) a kosatec Danfordův (I. danfordiae). Jsou to nápadné modře, fialově a žlutě kvetoucí „skalkové" kosatce vysoké asi 15 cm. Jejich zásobním orgánem je ci­bule. Na jaře potřebují dostatek vody, například z tání sněhu, po zatažení do země vyžadují sucho a teplo. Proto se sází na slunná místa, do společenství trvalek, které spotřebují hodně vody, nebo se na léto vyrývají a skladují až do září v teple a suchu a poté znovu vysazují.

Podobně se pečuje i o větší, pozdnější druhy, zvané kosatčíky, mezi které patří Iris holandica a Iris anglica. Oba druhy kvetou v červnu a červenci. Mají atraktivní a jedinečné květy. Přesazují se až za několik let, po odkvětu, v době, kdy jim schnou listy. Množí se přirozeným dělením cibulí.

Cibule s dužnatými kořeny

Druhou skupinu v našem výběru, sekci dříve nazývanou orchideokvěté kosatce, zastupuje Iris bucharica. Je náročný na stanoviště i na přesazování, má cibuli s dužnatými kořeny, které v době klidu neodumírají a nesmějí se z cibule olámat. Při výsadbě se mu musí vytvořit dobré podmínky. Jáma pro výsadbu by měla být 20–30 cm hluboká, v ní 10 cm drenážní vrstvy. Na jaře, když kosatec roste, potřebuje stále vodu, po odkvětu by však měl být v téměř dokonalém suchu.

Nejběžnější jsou kosatce s plochými či válcovitými hlízami, rostoucí na povrchu, či těsně pod ním. Sem patří druhy s „běž­ným" tvarem květů: Iris pumila, Iris germanica, Iris barbata a další. Mají trvale po celý rok listy, množí se v létě (červen až polovina srpna) dělením trsů. Při vyrývání je dobré dát pozor na kořínky, které vyrůstají z hlízy do země. Zásobují totiž rostlinu vodou a živinami a drží ji v půdě. Před vysazením se poškozené kořeny zaříznou do roviny a zapráší fun­gicidem nebo dřeveným uhlím, listy se zakrátí na 1/3 původní délky. Vysazené kosatce, ať už jdou do suché nebo vlhké půdy, se nezalévají, nejdříve až po 10-14 dnech, kdy se zahojí rány na hlízách a kořenech. U takových sazenic se příští rok vylamuje květenství ještě před rozkvětem, aby se rostlina zbytečně neoslabovala a mohla dobře narůst.

Kosatce potřebují vyhnojené půdy

Všechny kosatce potřebují lehčí vyhnojené půdy, ze kterých snadno odchází srážková voda (proto k nim vysazují trvalky náročné na letní vláhu). Na jednom místě vydrží 3-5 let, po­té je dobře je rozdělit a přesadit.

Ve vlhkých letech a také na těžkých a stu­dených půdách mohou trpět houbovými či bakteriálními chorobami cibulí, hlíz či ko­řenů. Chemická ochrana jim může po­moci, ale daleko lepší je výsadba na vhodnější místo. Na totéž stanoviště by ros­tliny ne­měly přijít dříve než za dva cykly přesazování (2x 3-5 let).