Kombinace příměstské a moderní zahrádky

Majitel, duší kluk z vesnice, koupil dům ve staré čtvrti na malém městě kousek za Prahou. Po pravdě řečeno, pořídil si ho hlavně kvůli šarmant-nímu rozložitému ořešáku a starým ovocným stromům. Samozřejmě i proto, že chtěl s rodinou žít ve vesnické komunitě.

„Nebyl to dům, ale domeček," vzpomíná pan Zdeněk, „chtěli jsme ho přestavět. Neměl ale pořádné základy a při rekonstrukci by z něj zbyly jen tři zdi, takže jsme před šesti lety postavili nový zhruba stejného půdorysu, asi 5 x 12 metrů, a ještě ho o něco rozšířili. Jediné, co z původního domu zbylo, byl sklípek." Dům umístili na okraj pozemku, takže zbylo dost místa pro zahradu.

„Majitel patří k aktivním milovníkům zahrad. Rád zalévá a stará se," oceňuje autor návrhu i realizátor Stanislav Špoula. „Všechno tu vznikalo postupně po částech, jak dům, tak zahrada, mnohé i pod rukama pana majitele. Jako vždy bylo nejdůležitější seznámit se s majiteli, najít společnou notu, aby přijali můj styl," říká architekt. Pan Zdeněk si původně přál kopii zahrady, kterou měl u bývalého domu, v exotickém stylu s barevnými cedry. Všechno ale dopadlo jinak. „Zahrada přirozeně navazuje na okolí uliční zástavby. Vznikl tak kompromis mezi moderní a příměstskou zahradou," říká její autor. „Přehrady se zkrátka někdy musejí bořit," přiznává.

Loučka a vřesoviště před domem

Nejdřív se dělalo jezírko, pak loučka a vřesoviště před domem, zároveň se stavěla garáž. Protože je pan Zdeněk velkým příznivcem a obdivovatelem stromů, bylo mu líto každého, i starého nemocného, který se musel porazit. Prokázal ale sportovního ducha. Bylo také nutné odvézt tři čtvrtě metru vápnité půdy a místo ní navézt písek s rašelinou. Se zeminou si pohrál malý bagr, kameny se sázely jeřábem přes ořech. Na zahradu se navezlo 40 tun kamene, vzniklo z něj jezírko, skalka a zpevněné plochy. Zahradní krajina působila zprvu až neuvěřitelně neutěšeně, bez rostlin, jen samé kamení. Přesun těžkých valounů byl technicky náročný, doslova se „vznášely" nad stromy. Zahradu takto ozdobily také čedičové sloupky. „Úzké kameny zvětšují prostor," vysvětluje Stanislav Špoula. Jeden z kamenů vystupuje do prostoru, je částečně zarostlý, aby nepůsobil syrově a monumentálně. Kámen doplnil architekt dlažbou z přírodního kamene. Vše zlehčují trámy, které prostor rozčleňují. Vznikla tak zvláštní šachovnice.

Zeleň oživují vřesy a vřesovce, traviny, mateřídoušky, ořechokřídlatce, levandule, perovskie a tymián. Velkou ozdobou čelní fasády domu je klematis. „Vyrostl za tři roky, má rád nohy ve vlhku a ve stínu, zbytek na slunci," říká majitel. Barevnost doplňují osázené truhlíky kultivary Leucothoe, šichy, libavky, pierisů, pernettyí a miniaturních rododendronů a azalek - po kamenech splývají dlouhé šlahouny Vaccinium ´Early Black´. Zvlášť červené azalky potřebují hodně zalévat. Na sluneční straně rostou popínavé růže, např. sytě růžová ´Crimson Rambler´, bělavá ´Aschermittwoch´ a lososová ´Albertine´. „Vše se bude ještě vyvíjet," říká pan Zdeněk. „Závlahu nemáme, ale stačí, když rostliny na jaře dostaneme do kondice, intenzivně je v tu dobu obden zaléváme."

Novým přírůstkem je bříza

Ze stromů ponechali ořešák i starou meruňku, tři jabloně a švestku, novým přírůstkem je bříza himalájská, která jednou převezme vůdčí roli. Zasadili rybízy, meruňku, borovici nebo červenolistý buk. Živé ploty tvoří překrásné sloupovité buky lesní ´Dawyck Gold´, na jaře efektně zlaté. Další živý plůtek tvoří vysoké traviny z kultivarů ozdobnice čínské doplněné nižšími travinami rodu Deschampsia a Carex.

„Cenná byla intenzivní spolupráce s majiteli," hodnotí tvorbu zahrady architekt. „Myslím, že se nám podařilo vyhrát si s malým prostorem a s omezenými prostředky. Zahrada je laboratoř. Člověk zkouší a pak je příjemně překvapený. Je to intimní smlouva mezi člověkem a přírodou."