Její maminka byla závislá na drogách a o Klárku se byla schopna starat jen někdy. Často na ní zapomněla a ztratila ji z dohledu, takže si Klárka hrávala sama venku a potulovala se po blízkém tržišti.
Situace byla stále horší, a tak úřady musely zasáhnout a Klárku umístit do krizového zařízení SOS dětských vesniček, které se specializují na pomoc týraným, zneužívaným a zanedbávaným dětem.
Zařízení SOS Sluníčko poskytuje bezpečné prostředí a také čas k tomu, aby se pro ohrožené dítě našlo to nejlepší dlouhodobé řešení. Na rozdíl od kojeneckého ústavu či dětského domova tu ale v rodinném prostředí o dítě pečují jen dvě tety. Klárka si tak k nim mohla vytvořit vazbu a cítit se v jejich náruči v bezpečí.
Maminka za Klárkou chodila jen nepravidelně a postupně přestala chodit docela. Pro Klárku se nejprve hledal někdo blízký, kdo by byl schopný a ochotný se jí ujmout, ale marně. Úřady proto nakonec začaly hledat vhodné pěstouny. Tehdy se na Klárku konečně usmálo štěstí. Našla se vhodná pěstounka Jana*, která si Klárku hned zamilovala. Začala za ní pravidelně chodit a seznamovat se s ní, brala ji na procházky, pak na krátké návštěvy k sobě domů a nakonec i na víkendy, z nichž se Klárka téměř nechtěla vracet zpět.
SOS dětské vesničky v současnosti provozují tři zařízení SOS Sluníčko v Karlových Varech a Praze. Za prvních devět měsíců tohoto roku jimi prošlo již přes 90 dětí. Provoz SOS Sluníček je hrazen z části také ze soukromých příspěvků, zejména drobných pravidelných dárců. |
Klárka si za osm měsíců na SOS Sluníčko zvykla jako na svůj domov, měla tu dvě tety, které o ni se vší láskou pečovaly a dávaly jí vrchovatě všeho, co jí do té doby chybělo. Ale od začátku to byl jen domov dočasný, aby Klárka zapomněla na to zlé a podařilo se pro ni otevřít prostor tomu dobrému. A to konečně našla a SOS Sluníčko tak splnilo svůj účel.
Dnes už je Klárka u své nové náhradní maminky jako doma. Předběžným opatřením byla svěřena do její péče a je jí jedno, že o ní právě definitivně rozhoduje soud, aby u paní Jany mohla zůstat natrvalo. Sama za sebe se už rozhodla – Janě, k níž se konečně může přitulit pod peřinou a cítit se u ní jistě a bezpečně, začala říkat „mami“.