VIDEO: Řadový dům po Singapursku

Singapur již dávno není kolonií, ale svého kulturního dědictví z tohoto období si nesmírně cení.

Oblast Singapuru, známá jako Blair Plain, bývala součástí rezidenční čtvrti Spottiswoode Park. Rozvoj této čtvrti začal v roce 1900, kdy se sem ve větší míře začali stěhovat úspěšní čínští obchodníci. Původní zástavba v této čtvrti sestávala z jednoduchých obchodnických domů a terasových rezidenčních domů, tak typických pro jihovýchodní Asii a Čínu.

Dotazy ohledně STAVBY domu můžete pokládat v PORADNĚ ZDE.

Obchodnické domy měly tradičně přízemní krám se skladovými prostory a vyšší patra sloužila majitelům k bydlení. Najdete tu stavby v původním stylu, ale i domy s prvky art deca. Zejména domy z let 1900–1940 vynikají bohatou ornamentální výzdobou. Tyto domy se zachovaly dodnes a staly se součástí památkové zóny a současně luxusní rezidenční oblasti, která v poslední době prochází velkou rekonstrukcí. Není zde povolena žádná nová výstavba a požadavky na zachování původního rázu čtvrti jsou velmi přísné.

Francouzsko-singapurská rodina spolu s přáteli zakoupili na této adrese hned tři domy v řadě a pro své bydlení se rozhodli zrekonstruovat prostřední z nich. V minulosti prošel proměnou z klasického obchodnického domu na kancelářské prostory, ale noví majitelé jsou velmi zapálení do projektu renovace této historické části města a chtěli domu navrátit původní tvář. Ačkoliv se z první přestavby nedochovaly žádné plány ani záznamy, ze stavu objektu bylo jasné, že přeměna na kanceláře byla necitlivá a nevhodná k bydlení, ale z původní typické fasády přece jen něco zbylo.

Přízemní část domu, tedy původní obchod, byl dříve rekonstruován na dlouhou a špatně osvětlenou kancelář. Aby se do prostoru dostalo světlo a byla zajištěna v tropech tak důležitá přirozená ventilace, navrhli architekti dům uprostřed otevřít a vybudovat zahradu, která tak tvoří kouzelný prostor, kde se dá relaxovat a mohou si tu hrát děti. Zahrada se stala vizuální dominantou přízemí. Není oddělena žádnou zdí, takže mezi obývacím pokojem v přední části domu a kuchyní v zadním bloku nevznikly žádné překážky. Vzhledem k tomu, že majitel je vášnivý kuchař, ale také otec rodiny, je pro něj důležité, aby měl z kuchyně volný výhled na děti hrající si na zahradě. Za kuchyní je umístěna replika původního kovového schodiště, po kterém se vystoupá do dalšího patra, kde se nachází pokoj pro služebnou.

Vertikální dominantou přízemí, oddělující obývací pokoj a jídelní prostory, je velkoryse navržené hlavní schodiště se střešním oknem, které přispívá k prosvětlení přízemí. Majitel trval na tom, že domu musí být navráceny původní tradiční prvky, kdekoliv to je možné, proto byly na stropech v přízemí a v podstřeší domu přiznány trámy.

Když vyjdete po schodišti o patro výš, ocitnete se na dlouhé chodbě lemované knihovnami a úložnými prostory. Na obou koncích chodby se nacházejí ložnice a v přední části také koupelna. Z jedné ložnice je výhled na ulici a z druhé do dvora osázeného zelení. K této ložnici musel být přistavěn balkon, protože zde nemohla být – dle podmínek památkové ochrany – postavena plná stěna, která by tvořila fasádu. Architekti problém vyřešili přístavbou dvou balkonů, které zakryli stěnou z dřevěných hranolů. Ložnice i koupelna o patro výš jsou tedy zároveň chráněné, větrané a osvětlené.

Shophouse – obchodnický dům

Tyto domy se začaly stavět v 18. století za období kolonií, a to zejména v přístavních městech a na obchodních uzlech. Po rozpadu kolonií jich velká část zchátrala, ale mnohé slouží dál svému původnímu účelu. Jsou to typické městské obchodnické domy jihovýchodní Asie. Zpravidla mají 2–3 podlaží. Přízemí je určeno pro obchodní a podnikatelské účely a v prvním a druhém patře se bydlí. V prvním patře je většinou balkon, který zároveň tvoří podloubí. Tyto domy stojí v řadě, takže podloubí se táhne celým blokem a zajišťuje tak ochranu před sluncem a silnými monzunovými dešti v tropických oblastech. Uvnitř domu se vždy nachází dvorek, původně s otevřenou střechou, který zajišťoval přístup světla a přirozenou ventilaci. Domy mají úzkou fasádu, ale jdou hodně do hloubky.

V některých oblastech jsou dnes památkově chráněny, zejména v Singapuru a Melace. Často si je majitelé přestavěli na čistě obytné domy.

Ve druhém patře má svou ložnici pán domu, koupelna je přístupná dlouhou chodbou kolem schodiště. Mohlo by se zdát, že se tento prostor nedá využít, ale majitele napadlo protáhnout kamenný pult, na kterém jsou v koupelně umyvadla, po celé délce chodby. Vznikla tak jakási pracovna s horním osvětlením – díky oknu ve střeše nad koupelnou se do prostoru dostává sluneční svit. Na tomto patře je také bazén, bez kterého si tu rodina už nedokáže představit život. Místnosti směrem do dvora mají hezký výhled na zelenou stěnu, která sahá až do úrovně střechy.

Interiér domu je zařízený v moderním duchu, ale stále jsou zde výrazné prvky původní výzdoby. Jde zejména o klasické stropní ventilátory, které jsou původní a zrestaurované. Nepřehlédnutelné jsou dlaždice s dekorem typickým pro kulturu čínských přistěhovalců v Malajsii. Jinak je veškeré zařízení moderní, ale nenajdete zde příliš mnoho nábytku. Díky tomu působí prostor ještě vzdušněji.

! Prohlédněte si on-line NEJVĚTŠÍ KATALOG RODINNÝCH DOMŮ !

Staronový make-up

Velká péče byla věnována fasádě, které chtěli majitelé navrátit co nejvíce z jejího původního charakteru a krásy. Byla tedy pečlivě zrestaurována okna včetně typických žaluzií. Přízemí fasády bylo také obloženo glazovanými kachličkami, opět s tradičním peranakanským dekorem. Veškeré dekorativní štuky na fasádě a římsy, které byly značně poničené, byly důkladně opraveny a doplněny. Znovu byly instalovány ozdobné výplně větracích otvorů, stejně jako tyčové mříže v oknech do přízemí.

Rekonstrukcí prošla i střecha, která byla v minulosti přestavěna a bylo nutné jí vrátit původní tvar a hlavně charakteristickou krytinu – neglazované tašky.

Výsledek posuďte sami. Jistě na vás dýchne atmosféra koloniální doby.