Ze zahrady se v půlkruhu otevírá výhled na Orlické hory, dále na Dobrošov nad Náchodem, Sněžku a Černou horu v Krkonoších a za příznivého počasí lze dohlédnout až na Zvičinu u Dvora Králové nad Labem. „Už tu chybí jenom zvýšený posed, z něhož by bylo možné obsáhnout jedním pohledem celé okolí," odkrývá zahradník s titulem doktora práv své budoucí záměry, když nás provádí svým královstvím - zahradou okrasnou i užitkovou, pro které shodně vymezil po 1 200 metrech čtverečních. Na to, aby s námi prošel všechna zákoutí a cestičky zahrady, nestačila ani hodina času - zvláště když na každém kroku bylo co vyprávět nejen o zajímavostech z říše rostlin, ale i živočichů.
Hned naproti domu visí vlastnoručně vyrobené domečky pro včely samotářky aneb poustevnice. Medu se od nich náš hostitel sice nedočká, úplně mu však stačí, že mu opylují ovocné stromy, když včel medonosných ubývá. „Jsou pracovité a hlavně se drží doma, nelétají za lepší snůškou k sousedům. Bez nich bych snad ovoce již ani neměl," pochvaluje si a dodává: „A neštípou!"
O kousek dál doplňujeme ptákům vodu v pítku na kraji malého jezírka, které je lemováno žlutými kosatci, skalničkami a trávou vousatcem. „Z pítka ptáci nejen pijí, ale chodí se do něho koupat i kos," prozrazuje náš hostitel. Zjevně mu vůbec nevadí, že si kos takhle užívá přímo pod impozantní třešní napoleonkou, z níž si sem tam nějaký ten obří sladký plod uzobne.
Mohutná třešeň pochází ještě z původního osázení zahrady a brzy oslaví úctyhodných pět křížků.„Ke každé stavbě k bydlení by podle mého měl patřit nějaký pěkný strom, který již z dálky vyvolává v příchozích pocit klidu, domova a bezpečí. A co teprve vracet se domů alejí, to musí být krása," říká náš hostitel a dodává: „Kdybych dnes jako mladý stavěl dům nebo zakládal novou zahradu, jako první věc bych zasadil rodinný strom, např. červený buk nebo lípu. Trvá léta, než vyrostou do krásy."
| Více článků z rubriky ZAHRADA na www.mujdum.cz nebo www.modernibyt.cz. |
Modré z nebe
Kromě malého jezírka založil náš hostitel na zahradě před deseti lety i rybníček o velikosti 4 x 3 metry a hloubce 80 cm, tzv. nebesák. Stále je v něm původní fólie a vlastně i původní voda. „Je poměrně čistý, ale jak k tomu došlo, o tom mohu pouze spekulovat. Vodu však průběžně čeřím vodotryskem a mám v něm i okysličující rostliny. Před každou zimou pak všechny rostliny ostříhám a ze dna vytahám hráběmi organickou hmotu," říká doktor Kumprecht a přidává radu: „Budete-li si zřizovat jezírko, nesázejte v jeho blízkosti opadavé keře či stromy, z nichž by do něho padalo listí, které by kazilo vodu. Je třeba mít také na paměti, že se ve vodě odráží okolí, takže budete-li mít u jezírka žluté rostliny, může vám v určitém světle připadat voda jako zkažená, ačkoliv tomu tak nebude."
Poučení z vývoje v živočišné říši
Po vybudování velkého rybníčku se v něm zabydlely žáby. K žábám posléze přibyli čolci, a tak bylo každé jaro co pozorovat. Pak ovšem přišly k rybníčku užovky obojkaté, a ty sežraly jak žáby, tak čolky. Pokud se však dostanou užovky, které dosud brázdí hladinu rybníčka, do spárů ježků, kterých je na zahradě několik, bude s nimi taky konec. „Ze živočichů vázaných na vodu se tak lze u jezírka spolehnout již jen na různé vodní brouky, vodoměrky a vážky," říká náš průvodce.
Suchá zídka kolem rybníčku a tři hromady kamenů v zahradě se staly domovem ještěrek živorodých. Kumprechtovi jsou přesvědčeni o tom, že právě ještěrky je zbavily klíšťat v zahradě, neboť dokud tam nebyly, jejich špicové měli klíšťat plno. Jak přišly ještěrky, bylo záhy po klíšťatech.
Ohled na ještěrky, slepýše a jiné drobné obyvatele zahrady bere její majitel i při sekání trávy. Činí tak v době, když je ještě krátká, aby viděl na zem. Svého času usiloval i o dokonalý „golfový" trávník, ale brzy zjistil, že jak mizely luční květy, mizeli i čmeláci. Proto dnes již na jednolité zeleni netrvá.
Zahradu z části lemuje živý plot z habru v celkové délce 100 metrů. „Je pěkný a je útočištěm pro ptactvo," chválí si jej majitel zahrady, nicméně těm, kteří by si chtěli pořídit podobný, adresuje svou zkušenost: „Počítejte s tím, že ho musíte minimálně jednou ročně řezat. Při výšce dva metry je to již dosti fyzicky náročné, zvláště máte-li jej vysázený ve dvou řadách jako já. Řídil jsem se tehdy radami z odborné literatury, o náročnosti údržby tam ovšem nebylo nic. Dnes už bych jej sázel pouze v jedné řadě při vzdálenosti sazenic asi 40 cm. Střih takového plotu je jednodušší, ušetříte pruh pozemku k jiným účelům a budete mít i méně odpadu (větví a listí). Svůj účel přitom splní. Mám také 50 metrů živého plotu z tújí, a tak mohu srovnávat. Plot z tújí dá mnohem méně práce, jeho větvičky jsou oproti habru měkké, lépe se stříhají, a co sestříháte, můžete použít na mulčování místo kůry. Navíc i v zimě zůstává zelený a nepadá z něho listí, které se musí uklízet. Nebudete-li ho rok stříhat, nic se neděje. Pokud nebudete jeden rok stříhat plot z habru, narostou vám tvrdé klacky a budete mít hodně práce s tím, dostat ho do správného tvaru. Samozřejmě kuželového," upřesňuje doktor práv a dodává:
„Okrasná zahrada je na celý život, jenže s věkem síly ubývají a neduhy přibývají. Co jsem dříve stihl udělat za víkend, na to mi dnes nestačí týden. Proto radím každému sázet jen takové rostliny, které vyžadují co nejméně péče, tedy ne takové, které se příliš snadno šíří odnožováním (skalník), nebo semeny (dřišťál, po kterém navíc zůstávají na zemi pichlavé zbytky po řezu), nebo rostliny, které se vyznačují bujným růstem či vyžadují soustavnou péči."
Zahrada skýtá mnoho míst k příjemnému posezení, ale domácí pán a jeho paní si nejvíce oblíbili bílou lavičku u jezírka obklopeného zelení, nad nímž tiše medituje malý vodník. Na části zahrady o výměře cca 70 m2 vznikla oáza klidu, plně dostačující k vyčarování příjemné pohody. Pan zahradník si zde, jak říká, léčí nenáladu a vyrovnává se s iluzornostmi dnešní společnosti. Nezbývá než souhlasit s tím, že pro účely odreagování po ne zrovna jednoduché práci ve službách práva si to ve svém venkovském sídle zařídil opravdu účelně...
Poslat Messengerem
