Že volbou materiálu není vyřešeno vše, jsem se zjistil až po několika letech provozu. V momentě, kdy jsem se rozhodl vybudovat místnosti v podkroví, jsem narazil na zvýšenou vlhkost v některých místech krovů. Po bližším zkoumání a konzultaci s odborníky z Tondachu bylo zjištěno, že při chybné pokládce střešní krytiny byly zcela vynechány odvětrávací prvky. Při velkém objemu nevyužitého půdního prostoru problém nedosahoval katastrofických rozměrů. Obytnou vestavbou, tedy přidáním další izolace při současném radikálním zmenšení objemu půdního prostoru, by se situace stala nesnesitelnou. Problém jsem tedy řešil pět minut po dvanácté, a jak to tak vypadá, úspěšně.
Bylo, nebylo…
Žiji ve vesnici na úpatí Bílých Karpat a kolem sebe mám několik historických objektů, u kterých stojí za povšimnutí využití větracích otvorů v různých stavbách. První zajímavostí jsou stodoly, mnohdy stojící v jednolitých řadách na okraji vesnice. Dvojice velkých protilehlých vrat zajišťovala možnost projetí koňských povozů do hospodářství, dále však umožnovala využít průvan při mlácení obilí a značně tak usnadňovala práci.
Druhou zajímavostí je využití půdních prostor u stavení určených primárně k bydlení. Půda nesloužila k uskladnění „harampádí“ jako dnes, ale byla využívána k uskladnění sena pro dobytek. Fyzicky namáhavá práce při ručním transportu této komodity z povozu na půdu byla vyvážena slušnou tepelnou izolací stropu – několik metrů sena opravdu odvede dobrou práci. Výhodou oproti dnešní době bylo také každoroční spotřeba a obnova zásob sena – v případě zahnívání (Trautenberk by mohl vyprávět…) by byl problém nejdříve v létě odhalen a vyřešen.
A dnes?
Kdo by měl dnes čas a náladu řešit seno na půdě? V moderní stavbě je vyžadováno řešení, které bude v ideálním případě bezúdržbové a vydrží funkční po mnoho desetiletí. Z těchto důvodů je potřeba střechu vybavit sofistikovaným systémem odvětrávání a odvodem kondenzátu, a to i ve špatně přístupných místech, jako jsou půdní vestavby.
Jak na to?
Aby bylo dosaženo dostatečného větrání, je nutno zajistit, aby minimální poměr větrací plochy k ploše přilehlé střešní roviny byl u hřebene 0,5‰ a u okapu 2‰. V praxi to znamená, že musíme mezi hydroizolační vrstvou a střešní krytinou vytvořit vzduchovou mezeru s přístupem zespodu i shora. Dále je nutno do druhé řady nad okapem vložit správný počet speciálních odvětrávacích tašek. Při hřebení je nutno střechu vybavit větracími pásy, větracími taškami nebo nejmodernějším řešením, jakým je liniové odvětrávání, v dnešní době již standard v zemích na západ od nás. Ač to vše vypadá velmi složitě, nemusíte se bát. Pracovníci Tondachu vám vše vysvětlí a vhodný systém odvětrávání vám odborně navrhnou.
V rytmu Tondachu
Jako hudebník jsem se zaujetím sledoval pokrývače přidávající odvětrávací prvky na střechu mého rodinného domu. „Co to tady máte za ukulele?“, ptám se jich. S úsměvem odvětí něco o tom, že to je část setu odvětrání, a že bude lepší, když se budu raději věnovat notám. V lehké mužské ješitnosti jsem to vzal jako výzvu a přes noc jsem jeden takový odvětrávací komínek upravil tak, že i muzikantovi srdce zaplesá. Ráno jsem překvapeným pokrývačům něco zahrál a od té doby mám pocit, že mě i trochu vzali do party. Nakonec, při pohledu na hotovou střechu se nemohu zbavit pocit, že každá správně položená střešní krytina má svůj osobitý rytmus.
Petr Pavlinec
Poslat Messengerem
