SERIÁL: Úprava vnitřních povrchů v domě

Když se v průběhu stavby domu dopracujete až k nanášení omítek a štuků na stěny a stropy interiéru a k vyrovnávání podlah před pokládkou finální krytiny, je to rozhodně důvod k oslavě. Už proto, že v této fázi si řadu prací zvládnete udělat sami a ušetříte tak peníze.

Vnitřní omítky bývají obvykle dvouvrstvé (s výjimkou omítek sanačních) a nanášejí se ve skladbě hrubá (jádrová) omítka a jemná omítka (štuk). Existuje také celá řada stěrek jednovrstvých – omítek akrylátových, silikonových a silikátových, určených k finálnímu, dekorativnímu povrchu. Nabízí se i varianta povrchových struktur, kde dekorativní efekt umocňuje nanesení barev (batika, benátský štuk).

Před aplikací hrubých omítek je třeba místa, kde by mohlo docházet k pnutí s následným popraskáním, zpevnit perlinkou (speciální síťka), která zároveň zajistí i přilnavost omítky. V místech napojení omítky na okenní rámy a dveřní zárubně se umísťují systémové lišty, rohy se zpevňují rohovými lištami. Nejprve se omítají stropy, po nich stěny.

Dotazy ohledně STAVBY domu můžete pokládat v PORADNĚ ZDE.

Nanášení vnitřních omítek

Jednovrstvé hmoty plní funkci vyrovnávací i funkci konečné vrstvy. Nanášejí se nejdříve dva měsíce po vyzdění stavby (z cihelného zdiva), jakmile malta dostatečně vyzraje a vlhkost zdiva nepřekračuje normu (3,5 % vápenopísková cihla, 4 % pálená cihla, 6 % lehké betonové tvárnice, 8 % pórobeton). Teplota okolí a omítaného povrchu by během práce a zrání neměla klesnout pod +5 °C. Pokud jsou odchylky od rovinnosti stěn větší než 5 mm na lati dlouhé 2 m nebo jsou vodorovné spáry hlubší než 5 mm či svislé širší než 5 mm, je nutný vícevrstvý systém omítání. Větší „defekty“ upravíte zdicí maltou nebo aplikovanou omítkou. Po jednotýdenní technologické přestávce nanesete cementovou maltu (spotřeba asi 4 kg/m2). Na dokonale rovné zdivo lze použít omítky se zrnitostí do 1,0 mm v tl. do 15 mm (tloušťka vnitřních omítek by vždy měla být min. 10 mm). Pro méně rovné zdivo se používají omítky se zrnitostí do 2,5 mm, v tloušťce od 10 do 20 mm.

Štukování na hrubou omítku

Pro konečnou vrstvu tvořící podklad pro malbu se používá štuková vápenná nebo vápenocementová omítka s velmi jemnou zrnitostí do cca 0,4 mm nebo jen jemnou zrnitostí do cca 0,7 mm, která se upravuje filcováním. Jemné omítky se nanášejí prakticky stejně jako hrubé, pomocí ocelových, plstěných nebo molitanových hladítek. Podklad musí být vyzrálý (asi dva týdny schnutí). Vrstvu v tloušťce 1 až 2 mm nechte zavadnout, poté hladítkem upravte a rozfilcujte. Pokud si na precizní provedení netroufáte, raději pozvěte řemeslníka.

Sádrokartonové konstrukce

Variantou povrchové úpravy může být montáž sádrokartonových desek (Knauf, Rigips) nebo instalace předsazených stěn. To se vztahuje i na zhotovení stropů (podhledy) a položení podkladní vrstvy pro lehké plovoucí podlahy. Velké a rovné plochy desek spolehlivě srovnají stavební „nepřesnosti“, je však třeba dodržovat některé zásady. Kupříkladu platí, že sádrokartonové desky lze připevnit k podkladu až po dokončení mokrých stavebních procesů (po zhotovení podlahových potěrů, omítek a štuků). Tedy až po ustálení vlhkosti, vyzrání podkladních vrstev a vyschnutí povrchů. Montáž se doporučuje až po osazení oken a kompletním uzavření stavby. Kromě toho je kvůli srovnání rozdílné vlhkosti vhodné uskladnit sádrokarton uvnitř budovy, nejlépe přímo v místnosti, kde jej hodláte použít.

Jak na sádrovou omítku

Její výhodou je nezávadnost, schopnost regulovat vlhkost („dýchat“) a příjemné klima, dobrá přilnavost na všechny druhy podkladů, ve většině případů bez nutnosti předchozí povrchové úpravy. Jak na to?

1) extrémně savé podklady a při tl. omítky do 4 mm povrch napenetrujte, při tl. omítky nad 4 mm (např. u zdiva z Ytongu) lze tento krok vypustit,

2) do nádoby s vodou nasypte směs (například Baumit Uno Gold), nechte ji nasáknout vodou (asi 3 až 5 min.) a důkladně rozmíchejte (hmota nestéká a nejsou v ní hrudky),

3) natahujte pomocí nerez hladítka, při tloušťce vrstvy nad 5 mm plochu srovnávejte pomocí hliníkové latě tahy do kříže, tedy odspodu nahoru a ze strany na stranu,

4) po zavadnutí povrch „roztáčejte“ navlhčenou pěnovou houbou (vytvoří se sádrový šlem), ten nechte opět zavadnout a povrch vyhlaďte špachtlí nebo hranou hladítka.

Make-up sádrokartonu

Ať už jako finální vrstvu sádrokartonu zvolíte výmalbu, tapety nebo keramické obklady, je předtím zapotřebí řádně zatmelit povrch desek, prohlubně po vrutech a hlavně spáry mezi jednotlivými deskami a mezery v koutech a ve stycích. Výrobci sádrokartonu k tomuto účelu vyrábí práškové spárovací a pastové tmely, k vyztužení spár pak skelné nebo samolepicí výztužné pásky. Po dokonalém zaschnutí tmelu se místa přebrousí a očistí od prachu.

Vhodný materiál pod podlahovou krytinu

Na betonové konstrukce podlah můžete použít materiály na bázi cementu. Volte hmoty, obsahující speciální přísady pro urychlení tuhnutí a tvrdnutí, nebo aplikujte směsi, které zmíněnými vlastnostmi přirozeně disponují. Alternativou mohou být např. plastmalty (plastbetony), tj. epoxidové kompozice plněné kamenivem. Vždy je třeba dodržet předepsané technologické postupy.

Efekt vodní hladiny

Samonivelační litá podlaha je v podstatě směs na bázi pojiva, plniv a příměsí, zlepšujících zpracovatelnost hmoty. Směs sama o sobě může zcela nahradit běžně používané cementové potěry v suchém prostředí interiéru. Zásadní rozdíl spočívá v aplikované konzistenci. Cementový potěr se zpracovává v zavadlém stavu, samonivelační litá podlaha pak v řídké, kašovité až tekoucí konzistenci. Předností je aplikace bez vzniku dutin, rychlost zpracování (až 1 200 m²/den), vysoká objemová stálost zatvrdlé směsi, stoprocentní obklopení rozvodů podlahového topení a tím dokonalé zajištění přenosu tepla, možnost barvení směsi atd.

SERIÁL STAVBA SVÉPOMOCÍ