Na pití a vaření spotřebuje člověk v průměru asi jen 3,5 l pitné vody denně. To činí zhruba 4 % celkové spotřeby, dalších 4 až 8 % spadá na drobnou hygienu. Na ostatní činnosti (sprchování, koupání, splachování toalety, praní, mytí nádobí, úklid, zálivku zeleně atd.) už není nezbytně nutná voda pitná, stačí čistá voda užitková nebo kvalitní „dešťovka“. S rostoucí cenou vody se postupně učíme nepřistupovat k vodě tradičně zažitým jednosměrným způsobem, kde na jedné straně je zdroj čisté vody, na straně druhé odtok vody znečištěné, nýbrž jako k médiu, které je možné použít opakovaně. V takovém případě však musí být cesty obou druhů vod (pitné i recyklované) striktně oddělené. Totéž platí i pro vodu z veřejného vodovodu a z vlastní studně. Ale ať už je to s vodou tak či onak, v novostavbě je nutné vybudovat rozvodnou síť především v souladu s projektem. Vodovodní instalace (týká se to i topného systému) by měla vždy zhotovovat odborná firma s oprávněním k provedení tlakové zkoušky s vystavením příslušného protokolu.
Části domovního vodovodu
Vnitřní vodovod se dělí na ležaté potrubí vedené od hlavního domovního uzávěru ke stoupacím potrubím, dále na stoupací potrubí, vedoucí svisle jednotlivými podlažími, a na vodorovné podlažní rozvody – od stoupaček až k jednotlivým výtokovým armaturám. A počítá se sem i cirkulační potrubí, sloužící k dopravě zchlazené vody zpět do ohřívače (u vnitřních vodovodů s centrální přípravou teplé vody).
| Dotazy ohledně STAVBY domu můžete pokládat v PORADNĚ ZDE. |
Pouť splašků z domu
Ve všech místech s odběrem vody musí být instalována i funkční kanalizace. Z nejfrekventovanějších místností, tedy z WC, z koupelny a kuchyně (sprcha, vana, umyvadlo, ale i pračka, případně odvod kondenzátu sušičky a dřez, nejsou-li napojeny jinak), vede připojovací potrubí do sběrného potrubí mokrého prostoru. Odtud odpadní vody putují do kanalizační přípojky a do veřejné sítě. Případně k vlastní ČOV apod. Světlost potrubí se volí podle množství a druhu připojených zařizovacích předmětů, jejich průtoku a spotřeby vody.
Vyplatí se pořídit si vlastní zdroj vody? |
|
odpovídá: Milan Špicar, instalatér, živnostník, Voda. Plyn. Topení Trutnov |
| Pokud kvalita vody odpovídá hygienickým normám a zdroj má dostatečnou vydatnost, určitě bych vlastního zdroje vody (studny) v rodinném domě využil. Zdrojem jímání by mohla být domácí vodárna nebo ponorné čerpadlo a nádrž v technické místnosti. Samozřejmě se nabízí i srážková voda, ale zde je třeba instalovat jímku s odpovídajícím objemem (25 m2 střechy představuje asi 1 000 litrů vody). Čerpání je stejné jako u studny. Napojení na systém pak lze kombinovat s pitnou vodou, přes zpětné klapky, jenom záleží na tom, jak se k tomu vyjádří Vodovody a kanalizace v dané lokalitě. Další možností je samostatný rozvod z jímky k WC a k pračce a v případě nedostatku dešťové vody můžete napouštět vodu z řadu do jímky přes nějaké dopouštěcí zařízení. Náklady na čerpání činí v případě domácí vodárny od 3,5 do 5 tisíc Kč podle obsahu nádrže, ponorné čerpadlo je cenově o něco výše, asi 10 tisíc Kč, plus kolem 2 tisíc za rozvody, potrubí atd. Při současných cenách vody se ale náklady stoprocentně vrátí. |
Kanalizační přípojka
Kanalizační přípojkou je myšlena samostatná stavba, tvořená úsekem potrubí od vyústění vnitřní kanalizace z domu (nebo odvodnění pozemku) k zaústění do stoky. Každý dům má mít pouze jednu kanalizační přípojku, u oddílné kanalizace pak jednu přípojku splaškovou a jednu dešťovou. Kanalizace jako taková se dále obecně dělí na venkovní a vnitřní (je v majetku vlastníka nemovitosti). Odpadní vodu z domácnosti lze v některých případech shromažďovat také v jímce a následně ji vyvážet, nebo čistit v septiku či v domácí čistírně. Platí, že potrubí je nutné dimenzovat vždy na konkrétní podmínky. Musí se dbát na sklon, minimálně 3%, garantující bezproblémové odtékání splašků. Projektant se při tvorbě návrhu nevyhne řešení odvětrání (vyvádí se nad střechu) a rozmístění zápachových uzávěrek (sifonů).
| Modré cesty v bílém zdivu |
|
Drážkování pro rozvody instalací v bílém pórobetonu je časově nenáročné a poměrně snadné. Lze použít elektrickou drážkovačku (frézku), úhlovou brusku (flexu) s ručním dosekáním, případně speciální drážkovač na pórobeton, s nimiž dokáže vytvořit přesné drážky i šikovný kutil. Struktura a homogennost pórobetonu eliminuje odlamování či drolení tvárnic, a proto se při drážkování neoslabuje stěna tak jako u jiných materiálů. Pórobetonové příčky tedy mohou být tenčí než u jiných zdicích systémů. Výhodou materiálu je i možnost „bezbolestných“ dodatečných změn tras rozvodů, vyústění baterií atd. |
Vlastní zdroj vody
Podle zákona o vodách (vodní zákon) je studna vodním dílem, a proto se její zřízení řídí přísnými pravidly. Vždy musí proběhnout řádné územní i stavební řízení. Územní rozhodování je v pravomoci stavebního úřadu, povolování má v kompetenci vodoprávní úřad (pro studny je jím obec s rozšířenou působností). Studna se dá legálně zřídit dvěma způsoby. Jako vodohospodářská stavba, nebo – to v případě nejistoty, zda se na pozemku nějaká podzemní voda nachází – jako průzkumný hydrogeologický vrt. Obcházení paragrafů se nevyplácí, hrozí postih za neohlášenou stavbu a za nepovolený odběr podzemní vody.
| SERIÁL STAVBA SVÉPOMOCÍ |
|
|
Poslat Messengerem
