Základ stabilní střechy

Na konstrukci krovu působí různé typy zátěže, okolní prostředí i přirozené stárnutí. Při špatném návrhu, provedení nebo údržbě se zkracuje životnost střechy i celého objektu.

Nejrozšířenějším konstrukčním řešením je sedlová střecha s vaznicovým krovem, rozšířené jsou také střechy pultové, valbové, polovalbové či stanové. Pro velká rozpětí se využívají lepené dřevěné profily, sbíjené, svorníkové či lepené dřevěné vazníky. U staticky náročných řešení se používají také dřevěné krovy s ocelovými prvky.

Krov dává střeše tvar, musí unést střešní souvrství, napadaný sníh, odolat větru – být dostatečně tuhý v podélném i příčném směru. Výběr varianty ovlivňuje velikost, rozpětí, sklon a tvar střechy podle dispozice stavby, důležitá je volba materiálu a skladby střechy i dodržení technologických postupů montáže.

Více článků z rubriky INTERIÉR na www.mujdum.cz nebo www.modernibyt.cz.

Materiály na stavbu krovu

Základní surovinou je dřevěný masiv nebo upravený odpad na bázi dřeva. Materiál má vynikající izolační schopnosti, pro stavbu krovu jsou však důležitější výborné vlastnosti v ohybu a tlaku (působením tepla se příliš neroztahuje a při změně teploty se nemění jeho mechanické vlastnosti). Téměř vůbec nepodléhá chemickým vlivům (např. na rozdíl od železa nereaguje se vzdušným kyslíkem), velmi dobře odolává ohni.

Jednotlivé prvky krovu vznikají strojním „porcováním“ kulatiny (kmenů) a kvalita materiálu i zhotovených prvočinitelů má vliv na všechny navazující řemeslné práce. Kvůli náchylnosti hmoty k plísním, hnilobám a jako prevence proti napadení dřevokaznými houbami či hmyzem se všechny dřevěné prvky před montáží ošetřují speciálními impregnačními prostředky.

Výhody „továrního“ řešení

– statická spolehlivost a tvarová stálost (komponenty se nekroutí)
– vyšší odolnost vůči prasklinám a trhlinám, kvalitní ošetření ochranným nátěrem
– lepší poměr mezi hmotností a únosností (zejména na velkoplošných střechách)
– využití konstrukčního softwaru s možností kombinace materiálů (dřevo – kov atd.)
– mimořádná tvarová a konstrukční variabilita
– rychlá, přesná, kvalitní a levnější výroba s praktickým využitím dřevěného „odpadu“
– rychlá montáž

Tradice a nové způsoby

Základním nosným prvkem tradičního krovu je tzv. plná vazba, příčná konstrukce, která se opakuje po cca 4–5 m délky střechy. Používá se zpravidla též na nároží a v úžlabí. V nejběžnější vaznicové soustavě se plná vazba skládá z vaznic – vodorovných podélných trámů umístěných na obvodovém zdivu, ve vrcholu krovu (tzv. hřebenová vaznice) nebo ve 2/3 výšky krovu – dále z vodorovného příčného výztužného prvku (hambalku nebo kleštin), svislých či šikmých podpůrných prvků (sloupky, vzpěry, pilíře atd.) zděného štítu. Šikmý profil střechy tvoří krokve, trámy nesoucí střešní souvrství. Mezi plnými vazbami jsou ve vzdálenosti cca 90 až 120 cm umístěny tzv. jalové vazby, které se skládají z krokví a kleštin.

Nabízí se i další řešení, k nimž patří valbová nebo polovalbová střecha (poznáte je podle zkoseného či částečně zkoseného štítu) a zejména v posledních letech oblíbená pultová střecha, která se vlastně z původně hospodářských budov přestěhovala na obytná stavení. Zvláštní pozornost dozajista zaslouží střecha plochá. „Léta jsme víceméně podle praktických zkušeností montovali výhradně dřevěné, klasicky vázané konstrukce, které jsme pak podle potřeby upravovali přímo na střeše,“ vzpomíná tesař a pokrývač Petr Holý z firmy EsKo. „To ještě byla poctivá rukodělná tesařina a taky s tím spojená dřina.

V posledních pěti šesti letech jsme ale k detailním návrhům konstrukcí začali využívat nejrůznější speciální CAD počítačové programy, které nám pomáhají s naprosto přesnými statickými výpočty a s maximální přesností prvků. To se kromě jiného projevuje i ve výrazné úspoře materiálu. Všechny prvky krovu jsme dříve raději předimenzovali a pochopitelně vznikal nějaký odpad. Dnes už ve většině případů postupně přecházíme od klasické tesařské práce k nesrovnatelně rychlejším montážím, kdy na střeše prakticky jen sestavíme předem vyrobené díly krovu. Práci pochopitelně usnadňuje i moderní spojovací materiál. “

Pomocí příhradových vazníků

V porovnání s klasickou střešní konstrukcí se v daném případě spotřebovává méně materiálu. Předností příhradových vazníků (PV) je poměrně jednoduchá výroba s možností zhotovení výrobní dokumentace pomocí PC softwaru. Konstrukce PV sestává z horního tlačeného a dolního taženého pásu, vzájemně spojených diagonálami. Podle provedení se rozlišují na sbíjené, svorníkové, sponové, lepené a montované, podle tvaru pak přímopásové, sedlové, pultové, obloukové nebo kombinované.

Ke stavbě rodinných domů se nejčastěji používají sbíjené a svorkové přímopásové nebo sedlové příhradové vazníky. Tento způsob „tovární“ výroby, dopravy na místo stavby a velmi rychlé i přesné montáže se používá nejen u stále oblíbenějších, lehkých, sendvičových dřevostaveb, ale i při výměně původních, poškozených a nefunkčních krovů. Výhodou je subtilní profil, malá hmotnost a také rychlost praktické montáže. Výzkumy objevily, experimenty prověřily a realizované stavby daly praktické „požehnání“ k využití dřeva v nosných konstrukcích, jako jsou např. lepené dřevěné rámy a oblouky až do rozpětí 100 m. To se sice netýká rodinné výstavby, nicméně jde o nezvratný důkaz, že se dřevem se stále počítá.