(Komerční prezentace)
Podle řídícího pokynu ETAG 004 se rozlišuje více druhů kontaktního zateplení ETICS. Naprosto nejrozšířenějším je ETICS „kotvený s doplňkovým lepením“. Hlavní mechanická odolnost proti sání větru a svislému zatížení je v tomto případě zajištěna kotvením hmoždinkami a lepidlo je použito jen jako doplněk. Používá se minimálně 6 ks hmoždinek na m2, které se nejčastěji aplikují zatloukáním. Kotvení hmoždinkami s sebou ale přináší určitá rizika. Zejména se jedná o vznikající tepelné mosty a v kombinaci s nepřesným hloubkovým osazením se hmoždinky mohou i prokreslovat na finální fasádu. Vznikne tak takzvaný „dalmatinový“ efekt. (viz obr. níže) Komplikované je též použití zatloukacích hmoždinek do tenkostěnných keramických tvárnic. Při zatloukání často dochází k poškození střepu a hmoždinka nedrží v podkladu. Tato rizika ale není nutno v řadě případů podstupovat, a dokonce lze ještě ušetřit.
Nekotvené systémy
V dnešní době již výrobci lepidel a potažmo celých systémů ETICS dokážou garantovat systém bez nutnosti kotvení. Dle ETAG 004 se pak jedná o ETICS „čistě lepený“ nebo „lepený s doplňkovým mechanickým kotvením“, kde zatížení se plně roznáší lepenou vrstvou. Mechanické připevňovací prostředky se používají hlavně k zajištění stability po dobu zatvrdnutí lepicí hmoty a působí jako prozatímní spojení k vyloučení rizika odtržení. Mohou rovněž zajišťovat stabilitu v případě požáru.
Aby byl ETICS plně funkční a v souladu s technologickými předpisy výrobců, tedy se všemi zárukami, je potřeba splnit několik podmínek a dodržet určitá omezení.
Obecně platí, že každý výrobce zateplovacích systémů ETICS (WEBER, BAUMIT, STO a další) mají pro tyto nekotvené systémy zpracovaný příslušný technologický postup a aplikační firmy jsou povinné tento postup dodržet. Jednotlivé systémy se mírně odlišují, ale lze uvést typické podmínky, které jsou pro nekotvené systémy nezbytné.
Základní podmínkou je umístění a výška zateplovaného objektu. Protože účinky sání větru s výškou budovy stoupají, je nutné dodržet maximální výšku fasády cca 8–10 m, což jsou cca 2 nadzemní podlaží. Objekt také musí ležet v mírných větrových oblastech (I. a II. větrová oblast) a neměl by být exponovaný, tedy ideálně by měl být krytý okolní zástavbou, což je definováno kategorií terénu (III. a IV. kategorie terénu).
Další podmínkou tohoto nekotveného systému je kvalita přídržnosti lepidla. Aby lepidlo mohlo plně převzít úlohu za hmoždinky, musíme zajistit, že lepidlo bude 100% držet na podkladu a zároveň na izolaci. Na podklad jsou proto kladeny nejvyšší nároky. V drtivé většině se jedná o novostavby, kde je jasná kvalita a soudržnost podkladu a není pravděpodobné, že se objeví skrytá vada. Nejvhodnějšími povrchy je zdivo z pálených keramických tvárnic, vápenopískových nebo betonových cihel, anebo monolitický beton. Zároveň musí být zeď rovná, podklad čistý a homogenní a bez aktivních statických poruch. Na nosném podkladu nesmí být omítka nebo nátěr. Přípustné je místní vyrovnání nebo reprofilace podkladu s prokazatelně zaručenou soudržností nejméně 250 kPa.
Způsob lepení je dán technologickým předpisem daného systému, nejčastěji celoplošně na hřebínek (zubovou stěrkou). Díky tomu je nutné mít podklad rovný do maximální odchylky 5 mm na délku latě 1 m. V určitých případech lze i standardně lepit na rámeček s minimální plochou slepu 40 %. V tomto případě lze tolerovat i větší nepřesnosti podkladu, a to až 10 mm na délku latě 1 m.
Po vytvrdnutí lepicí hmoty cca 1-2 dny může být aplikovaná základní vrstva a následně další práce, stejné jako u kotvených systémů.
Vhodná izolace do nekotveného systému
Nejběžnějším izolantem je expandovaný fasádní polystyren. A to standardní bílý, nebo šedý s vylepšenými tepelněizolačními parametry. Ten je vhodný zvláště pro úsporné nízkoenergetické a pasivní domy, kdy použité izolační desky nezřídka mívají tloušťku až 300 mm. Maximální povolené tloušťky se mohou lišit dle konkrétního technologického předpisu, nejčastěji jsou v rozmezí 200 - 300 mm. Novinkou pak je šedo-bílý polystyren, který spojuje přednosti obou materiálů. Na izolační jádro z šedého polystyrenu je nalisována vrstva z polystyrenu bílého. Tak je docíleno nejlepších izolačních vlastností desky a zároveň bílý povrch umožňuje jednoduchou aplikaci včetně možnosti montáže na přímém slunci, včetně lávek.
Na fasádu lze také použít minerální izolaci z čedičových vláken, ale výhradně s kolmou orientací vláken a v tloušťkách do 120 mm.
Hlavní výhody nekotveného ETICS:
- Úspora nákladů a času vynecháním kotvení hmoždinek.
- Odstranění rizika prokreslování hmoždinek na fasádu z důvodu nepřesného hloubkového osazení.
- Nevznikají tepelné mosty hmoždinkami, tj. celkové zateplení je bez hmoždinek účinnější.
- Postup prací a technologie téměř jako u standardního ETICS.
Nevýhody nekotveného ETICS:
- Výškové omezení.
- Nevhodné pro exponované objekty.
- Nevhodné pro rekonstrukce.
- Vyšší požadavky na kvalitu podkladu.
- Nutnost použít kvalitnější lepící hmotu.
Pro energeticky úsporné novostavby, a to zejména s většími tloušťkami izolantu, je vždy na zvážení použití nekotvených zateplovacích systémů ETICS. Kromě odstranění případných tepelných mostů v místě hmoždinek tak lze odstranit i riziko prokreslování hmoždinek na fasádu, a dokonce lze ušetřit i nemalé finanční prostředky. Při splnění základních technologických podmínek pro nekotvené zateplovací systémy je toto zateplení garantováno se všemi zárukami, na které jsme standardně u zateplení zvyklí.
Co je to ETICS |
Vnější kontaktní zateplovací systém, mezinárodně označovaný zkratkou ETICS (external thermal insulation composite system) je v České republice nejrozšířenější technologií zlepšování tepelně technických parametrů obvodových plášťů budov. Obvykle je součástí skladby penetrace podkladu, lepicí hmota, kotvicí hmoždinky, lepidlo na základní vrstvu, perlinka, a jako finální vrstva penetrace a probarvená omítka. ETICS se ověřuje jako ucelená sestava neboli systém s určenými součástmi. Zodpovědnost za takový systém nese jeho výrobce, který systém navrhl, sestavil, a uvedl na trh, proto je nutné pro zachování záruky a funkčnosti dodržovat technologický postup daný konkrétním výrobcem. |