Dům, který vystřízlivěl - co vybočovalo, to zarovnali

„Světlo pro mě dělá interiér,“ zdůrazňuje ing. arch. Tereza Čudová Ajmová a právě úprava vnitřních prostor domu pro ni byla prvotním zadáním od investorů. „Majitelé ode mě původně chtěli jen navrhnout interiér. Koupili dům, ve kterém by se dalo hned bydlet, ale protože majitel má rád design, tak pro něj byla vnitřní pohoda v interiéru důležitá. Když jsem však dům uviděla zvenčí, věděla jsem, že by to chtělo přistoupit k domu, a tedy i k projektu, jako k celku, protože se mi příčilo dávat velké peníze do krásného interiéru v nehezkém domě. Navrhla jsem tedy koncepční studii, jak by dům mohl vypadat, a protože se majitelům návrh líbil, přistoupili na myšlenku kompletní přestavby,“ vzpomíná na začátek procesu ing. arch. Tereza Čudová Ajmová.

Co vybočovalo, to ubourali a zarovnali

Na hlavní budovu původně navazovaly malé domky s několika úrovněmi sedlových střech, které ukrývaly bazén a kůlnu na nářadí - ty „zrušila“ jako první, resp. oba zděné jednopodlažní objekty proměnila v hlavní ložnici s koupelnou, šatnou a saunou, místo zbylo i na venkovní kuchyni a sklad na nářadí. Vše je zarovnané a zastřešené pultovou střechu, s fasádou z thermo borovice a pochopitelně s velkou prosklenou stěnou do zahrady. Podobně architektka „odsekla“ balkonek nebo trojúhelníkový arkýř u hlavní budovy v místě obývacího prostoru.

„Co vybočovalo, to jsme ubourali a zarovnali, aby objekt získal obdélníkové tvary. Platí to i pro přesahy střech. Aby dům nevypadal jako selská chalupa nevhodně zasazená do příměstské lokality, ořezali jsme všechny přesahy a výsledkem je hladký štít,“ pokračuje architektka.

Lítost nad vybouraným dřevem proměnila architekta v originální designový prvek

Až nelítostný přístup k původním neorganickým prvkům však vykompenzovala opětovným uplatněním   vybouraného materiálu, především dřevěných trámů z rozebraných střech nad původní bazénovou halou. „Bylo mi líto toho množství dřeva, tak jsme většinu využili - v exteriéru na vyvýšené záhony, částečně je z něj i pergola a pokračovali jsme vstupními schody do domu. V interiéru jsme pak na tento prvek navázali třeba předstupni pod hlavním ocelovým schodištěm,“ vypočítává ing. arch. Tereza Čudová Ajmová - ve stejném designu je i originální konferenční stolek v obýváku, poskládaný ze tří rovnoběžných trámů, prostě ani trám nazmar.

Konstrukčně nejnáročnější bylo „vzdušné půltunové“ ocelové schodiště

„Kreslila jsem mnoho atypických prvků. Třeba stěna za televizí je ze surového ocelového plechu, do kterého jsme laserem vyřezali perforování. Nechtěla jsem ho nechat  z plné oceli, aby nepůsobil tak masivně. Z černého ocelového plechu je i vinotéka, takový barový zásobník na víno, věšáky v zádveří nebo koupelnové prvky zase z ocelových prutů,“ pokračuje autorka rekonstrukce. Ostatně z 12 mm ocelových plátů řezaných laserem je i hlavní zavěšené schodiště, které nahradilo původní zděné.

„To byl konstrukčně nejnáročnější prvek. Připravila jsem výkresy i 3D model, podle kterých jsme vše nechali vyřezat na laseru, takže se schodiště snadno sestavovalo jako skládačka. Ale přestože vypadá vzdušně, ocel je sama o sobě těžká a schodiště vážilo přes půl tuny... Když jsem pak viděla zámečníky, jak ty jednotlivé díly tahají a navařují ručně, protože žádnou mechanizaci dovnitř nedostali, tak to byl z jejich strany opravdový majstrštyk,“ chválí řemeslníky.

Barevně střízlivý interiér dobarvují obměnitelné doplňky

Zmíněná černá ocel a přírodní dřevo (dubové podlahy jsou sladěné s barvou trámů) spolu se šedobílými štuky a omítkami spoluvytvářejí (troj)barevnou střízlivost interiéru. Barvy ctí i dominantní prvky zařízení, jako prostorné pohodlné sezení Sancal - Mousse se šedým potahem či elegantní černý jídelní stůl. „To byl záměr vytvořit neutrální základ. Dobarvili jsme ho drobnými, obměnitelnými prvky, jako jsou třeba polštáře. V pokojích dcer je zase růžová stěna, která, když se s přibývajícím věkem omrzí, tak se také lehce přebarví.“

Až na barevné výjimky v pokojích obou slečen jsou tedy stěny v ostatních částech domu laděny lehce do šeda. „Chtěla jsem ponechat interiér jen vyštukovaný, protože štuk je trochu flekatý a vidíte v něm tu živost. Když ho přemalujete malířskou barvou, vznikne jednolitá unylá barva, nevidíte ty tahy, jak to štukovali řemeslníci. Někde ale štuk ponechat nešlo, tak jsme použili šedobéžovou výmalbu.“

Podobnou přirozenost požadovala architektka i od venkovní omítky, nespokojila se s až strojově uhlazenou „klasikou“. „Měla jsem představu vytvořit vizuálně takovou strukturu, jakou mají staré stodoly nahozené vápnem, na kterých je vidět přirozenost a nepravidelnost ruční práce řemeslníků. Konzultovala jsem to přímo s výrobcem a nakonec jsem to vyřešila tak, že jsem zašla na stavbu, když se natahovala omítka, a různými postupy - koštětem i malířskou štětkou jsme zkoušeli omítku narušit. Podařilo se to malířskou štětkou, kterou zedníci do omítky „ťupkovali“ a vytvořili strukturu podle mých představ,“ vzpomíná architektka a s úsměvem dodává: „Trošku si tedy při tom ťukali na hlavu, co jsem to vymyslela, ale udělali to...“

Přirozené světlo do šatny bez oken přivedly světlovody

Přirozenost je podstatou celého návrhu, (přirozené) světlo nevyjímaje.  „Pro mě je světlo alfa a omega a je to vidět na realizacích, přirozené světlo dělá velkou část interiéru. Pokud rekonstruujeme, většinou zvětšujeme okna a snažím se dostat přirozené světlo i do míst, kde to lidé většinou neřeší. Platilo to i pro tento dům. Například v dětských pokojích byla původně tradiční okna s parapetem, tak jsme je protáhli k podlaze, to samé jsme udělali s okny v obývacím pokoji. Saunu jsme zase prosklili ze dvou stran, abychom skrze ni pustili přirozené světlo do chodby. Schodišťový prostor jsme prosvětlili motoricky ovládaným střešním oknem, stejně tak horní koupelnu. Pro ni jsem si vzhledem k vlhkosti prostředí nechala doporučit bezúdržbové okno VELUX, tedy bílou polyuretanovou vrstvou potažený dřevěný rám.“

Pro horní šatnu mezi pokoji dcer střešní okno použít nešlo, protože nad šatnou je malá půda, proto architektka zvolila světlovod: „Nechtěla jsem, aby šatna byla závislá jen na umělém osvětlení, tak jsme světlo přivedli světlovodem.“ Po něm nakonec sáhla i v šatně přízemní jednopodlažní budovy, která navazuje na ložnici majitelů, ač tady se naopak na první pohled nabízelo spíše střešní okno v nové pultové střeše. Zvolený světlovod VELUX je však důkazem promyšlenosti každého detailu - ložnici totiž odděluje od šatny příčka, která nedosahuje až do stropu.

„Pokud bychom nad šatnou udělali klasické střešní okno, tak tím, že dělicí příčka nejde až ke stropu, by majitelům ráno přes šatnu svítilo do postele sluníčko a budilo by je. Proto jsme zvolili světlovod a dali ho do tubusu tak, aby spodní hrana tubusu vyústila níže, než je horní hrana příčky - světlo tedy jde jen do šatny. Samozřejmě něco málo se odrazí, ale není to tak, že se probouzíte a nad vámi svítí koláč ranního slunce,“ okomentovala poslední detail ing. arch. Tereza Čudová Ajmová.