Dynamická fasáda pro rodinný dům v Eltsu

Barva béžová savana již z dálky září na novostavbě rodinného domu, který si nizozemský architekt Kees Marcelis sám navrhnul. Současně vyniká výraznými stojatými drážkami, které se táhnou po střeše a následně i po fasádě jako jednolité rovné linie. Hliníková fasáda připomíná jemný plášť, podobný plátkovému zlatu, a dodává rodinnému domu ušlechtilý nádech. Jak je však pro Marcelise typické, příběh jeho domu se začal psát interiérem.

Z interiéru do exteriéru

Proč bychom měli navrhovat obytný dům nejprve zevnitř? „V interiéru trávíme 80 % svého času. Vždy proto začínám uvnitř,“ popisuje Kees Marcelis svůj proces navrhování. Díky tomuto pohledu vytvořil v městečku Elst dům, který je přes svou rozlehlost velmi kompaktní, a o kterém lidé rádi mluví. Dokonce mu již místní obyvatelé dali i jméno, podle egyptské mytologie a ve spojení s barevným pojetím exteriéru – Het Gouden Huis – tedy zlatý dům.

Dům se nachází naproti čerpací stanici na jedné z místních dopravních tepen, na pozemku, který zasahuje do kukuřičného pole. Jedním z prvních rozhodnutí bylo nasměrovat výhled z místností do dálky a pryč od silnice. Směrem do ulice je tedy fasáda spíše uzavřená, zatímco směrem do zahrady a na kukuřičné pole Marcelis dům otevřel velkými tmavými okny a posuvnými skleněnými dveřmi.

Moderní modely

Jeho styl má své vzory, ale je stále velmi osobitý. Podobně jako Frank Lloyd Wright ve svém „Devítibodovém manifestu“ má Marcelis opakující se zásady, které ve svých návrzích uplatňuje. Také dům v Elstu o rozloze více než 300 m² se drží především těchto pravidel. Má například volný půdorys, v němž jsou funkční obslužné prostory – koupelna, WC a šatna – umístěny jako boxy. Potřebná úložná místa byla do domu pevně integrována v podobě vestavěných skříní, takže v centru pozornosti zůstává pouze několik kvalitních nábytkových a dekorativních předmětů. Přechody mezi interiérem a exteriérem jsou plynulé a bez prahů všude tam, kde to dává smysl. Dále bylo sníženo množství použitých materiálů, aby se do objemu budovy vnesl klid. Tmavší interiérové odstíny jsou pak v kontrastu se zářivými střešními a fasádními plochami.

Dlouhé, rovné linie

Kees Marcelis byl vždy fascinován dlouhými a rovnými liniemi. Ať už prostorovými – v podobě širokých průhledů chodbami, byty a domy, nebo spíše grafickými reliéfy – jako jsou například lizénové pásy na fasádě a nábytku v Elstu. Proto se jeho projekty často vyznačují silným horizontálním výrazem prostřednictvím plochých střech s nízkou konstrukční výškou. V Elstu se protáhlá a přízemní stavba podobná bungalovu tlačí do struktury se šikmou střechou, která svou velikostí a formou připomíná typický rodinný dům ze 70. let. Ke zvýraznění tohoto pojetí použil hliníkové plechy PREFALZ a Falzonal, které jsou tvárné a mohou se tak pokládat i na prostorově složitější nebo velmi členité plochy, bez ztráty kvality a se zachováním vysoké estetické hodnoty.