Kouzlo staré usedlosti

V nedotčené jihočeské krajině v krásném prostředí na pomezí České Kanady a Českomoravské vrchoviny se nachází půvabný starý zemědělský dvůr, jehož rodokmen sahá až ke svobodnému zemanskému dvorci.

Statek má svoji prodejnu i stylovou hospůdku.

Historický hospodářský dvůr stál kolem již neexistující středověké tvrze, která byla v majetku bratrů Ctibora a Bočka ze Zahrádky a na Dvorcích. Dnes je hlavním sídlem podnikání manželů Dubových. „Statek jsme koupili ve špatném technickém stavu zhruba před deseti lety. Chtěli jsme zde chovat ovce,“ začínají vyprávění majitelé usedlosti.

Přestože začátky podnikání v tomto oboru nebyly vůbec lehké, statek postupně zrekonstruovali a v současné době již hospodaří na dvou takovýchto historických dvorech: k Horním Dvorcům přibyl ještě Palupín, který mají prozatím pronajatý. Celkem obhospodařují pastviny a louky o výměře více než 140 hektarů, chov ovcí čítá 800 kusů a je zaměřen na dojné ovce plemene Lacaune a masné ovce plemene Suffolk a Texel.

Slovo majitelky

„Kdo by chtěl takto podnikat, musí se připravit na to, že chov zvířat a následné zpracování vyprodukovaných surovin není jen o zemědělství a výrobě potravin (ať zpracovává mléko či maso), ale hlavně o tom, abyste uspokojili všechny kontrolní instituce a splňovali miliony předpisů. V neposlední řadě je ještě nutné zařídit to, abyste dokázali všechny vyprodukované potraviny prodat, a to za cenu, která je pro vás vyhovující a pokryje všechny vynaložené náklady.“

Trocha štěstí, hodně práce

Rozsáhlý objekt stájí v Horních Dvorcích s novou půdní vestavbou sýrárny.

„Pokud by se mě někdo zeptal, zda bych do toho šla znova, asi bych se dlouho rozmýšlela,“ říká s pokrčením ramen Michaela Dubová. „Nejsem si vůbec jistá, protože to byla – a stále ještě je – hodně složitá cesta. Asi bych už neměla tu sílu začínat znova úplně od nuly…“

Pokud se ovšem rozhlédneme po obhospodařovaných usedlostech, je skutečně obdivuhodné, kolik práce se tady za deset let udělalo. Statek v Horních Dvorcích se nyní skládá z prostorné stáje, nad kterou je v prvním nadzemním podlaží vybudovaná sýrárna, nechybí ani obytné části, prodejna a příjemná hospůdka. Jedna ze stodol stále ještě čeká na rekonstrukci.

„Všechno jsme dělali s místními řemeslníky, kteří nám ochotně vyšli vstříc a velmi se nám osvědčili. Rádi s nimi i nadále spolupracujeme. U stavebních firem bývá problém s časem, stavby se téměř vždy prodlouží a také výrazně prodraží. Špatnou zkušenost máme s dotacemi. Je to všechno časově i administrativně náročné a firmy, pokud vědí, že něco bude na dotaci, tak ihned zdraží,“ podotýká paní majitelka.

Proces výroby sýra

Na nové výrobní prostory sýrárny jsou majitelé obzvláště hrdí. Syrové mléko ovčí nebo kravské se v sýrařském výrobníku pasteruje a následně naočkuje čistými mlékařskými kulturami Christian Hansen. Po předkysání se do mléka vmíchá syřidlo a asi po hodině je sýřenina sražena. Sýrařskými harfami se sraženina opatrně nakrájí na malé kostičky. Dochází k vypouštění syrovátky ze sýrařského zrna, následně ke zmenšování zrna, které plave v uvolněné syrovátce. V pravý okamžik se usazené zrno vybírá nebo smíchává s příchutěmi a nalévá do forem. Ty se několikrát obracejí tak, aby se co nejlépe umožnilo přebytečné syrovátce odkapat. V další fázi výroby sýry tzv. prokysávají a následně se solí v solné lázni.

Všechny pochoutky lze ochutnat přímo na místě.

Sýr i maso na jednom statku

Asi nejvíce jsou manželé Dubovi hrdí na svoji sýrárnu, kterou dokončili před třemi lety. Záměr se ovšem zrodil daleko dříve. „Původně jsme začínali pouze s chovem ovcí na maso na dvaceti hektarech půdy, ale už tehdy jsme věděli, že chceme postupně budovat plnohodnotnou zemědělskou společnost hospodařící v ekologickém režimu, která bude mít jako cílové produkty čerstvé a zrající ovčí a kravské sýry. Byla to jenom otázka času a peněz,“ dodává majitelka.

Stádo dojných ovcí s majitelkou statku a pasteveckým psem border kolie.

Sýrárna na ovčí a kravské sýry se tedy konečně mohla rozjet v provozu společně s již fungující bourárnou, kde se zpracovává jehněčí maso z domácího chovu a také uzeniny. „Chlazené půlky poražené na soukromých jatkách necháváme zrát několik dní při teplotě 2 °C a poté bouráme tradičním způsobem. Jednotlivé balíčky o hmotnosti 0,5 až 1 kg pak vakuově balíme,“ vysvětluje obsluha za chodu strojů. Netřeba dodávat, že výrobky se prodávávají ve vlastní farmářské prodejně a také v místní Hospodě Na statku. Zástupce rodinné firmy i s jejich výrobky pak můžeme samozřejmě vidět i na farmářských trzích po celé republice nebo v provozovnách malých obchodníků. „Jsme rádi, že se nám podařilo chovat zvířata a zpracovávat vyprodukované suroviny až na konečnou potravinu. Naše výrobky jsou adresné, je možné se podívat na celkový vznik sýra či masa – a to vše na jednom statku,“ dodává majitelka.

! Prohlédněte si on-line NEJVĚTŠÍ KATALOG RODINNÝCH DOMŮ !

Sousední historický statek

Na dvoře se nachází vše potřebné k dobrému hospodaření, na své si přijdou i děti.

Relativně novým projektem je pronájem a rekonstrukce hospodářské části statku Palupín v sousední vsi. Manželé Dubovi zde chovají ovce plemene Lacaune a nachází se tu i dojírna. Odtud se pak převáží čerstvě nadojené mléko přímo do sýrárny v Horních Dvorcích. Na statek opět navazují rozsáhlé pastviny a louky, k dispozici je kromě jiného i stylové ubytování v klasicistním zámečku Palupín, který je součástí historického dvora.

„Chováme dojné plemeno Lacaune i masné plemeno Texel. Ovce Lacaune pocházejí z jižní Francie z oblasti Roquefort a z jejich mléka se vyrábí pravý sýr Roquefort. Od února do října dojíme denně 160 kusů ovcí. Ovce se přes zimu nedojí,“ vysvětluje Michaela Dubová cestou zpět do Horních Dvorců.