Horská chata s výhledem na Sněžku

Vaše horská chata nese jméno Tereza. Po kom jste ji pojmenoval?

Na místě současného domu stála dřív chalupa stejného jména, ale poněvadž původní stavba byla ve velmi špatném technickém stavu, s dobrozdáním správy národního parku a stavebního úřadu jsme se rozhodli pro vybudování nového domu. Název Tereza jsme nicméně ponechali. Protože jsme se rozhodli pro novou stavbu a ne rekonstrukci, nechtěli jsme napodobovat roubenky. V této lokalitě jsou důležité impozantní výhledy a v současné době tedy určitě nemá smysl schovávat se v domě s malými okny. Pro realizaci vaší horské chaty jste si vybral architektonické studium ADR, které většinou u svých staveb navrhuje i interiér.

Hrál tento fakt roli při výběru?

O nikom jiném než ADR jsem ani nepřemýšlel. Naše developerská společnost s tímto studiem spolupracuje už 20 let a s Petrem Kolářem, spolumajitelem ADR, jsme bývalí spolužáci ze střední školy. Známe se přes třicet let. Podle mého názoru je spolupráce mezi architektem a klientem velmi důležitá - architekt musí vědět, co klient chce a jak rodina, pro kterou navrhuje, žije. Petr pro mou rodinu vytvořil i dům v Praze a detailně zná naše požadavky. Od začátku jsme měli jasnou představu o chalupě stejné velikosti jako původní Tereza. Dále jsme požadovali sedlovou střechu a přírodní materiály, kterých zde najdete požehnaně. Důležité pro nás byly výhledy na Sněžku a do údolí, velká okna tedy byla samozřejmostí. V interiéru jsme si přáli užití masivu. Zbytek jsme nechali na architektovi, ale realizace byla dílem opravdové spolupráce, která trvala dva roky.

V celém domě je použita paleta různých materiálů, dominantní jsou však masivní stěny z vrstvených kamenů.

I když byla původní roubená chalupa zbourána, architekti na principy těchto staveb navázali. V Krkonoších se vždy vyskytovaly roubenky s kamennými zdmi, proto na část se sedlovou střechou navazují dvě křídla z kamenů. V křídlech je na jedné straně dřevník a místnost pro ukládání sportovního vybavení, na straně druhé je to odpočinková zóna s bazénem a saunou. Prvek vrstvených kamenů jsme pak vnesli i do centrální části interiéru, a to v podobě stěny, která odděluje jídelnu a obývací pokoj od chodby. I když by tady stejně tak mohla být například stěna obložená dřevem, architekti mě přesvědčili o kamenu a já jsem s tímto řešením maximálně spokojen. To ostatně platí pro celý dům, neměnil bych na něm nic.

Prostor mezi kuchyní a obývacím pokojem vyplňuje velký jídelní stůl a lavice. Jsou prvotním účelem domu setkání s širší rodinou a přáteli?

Ano. Do této lokality jezdíme s přáteli již šestnáct let, nyní v tom jen pokračujeme v novém domě. Kamarádi i my sem jezdíme s dětmi, zároveň se zde setkáváme s našimi rodiči. Jednou se nás tady sešlo čtyřicet a vešli jsme se bez problémů. Ovšem zároveň chceme tento dům obývat s rodinou stále intenzivněji, nejen o víkendech.

Dům velkými prosklenými prostory i vybavením připomíná styl amerických 60. let. Byl to záměr architekta, nebo jste tento design prosazoval vy?

Nechtěli jsme se někomu přizpůsobovat nebo někoho napodobovat. Cílem byla jednoduchost, jež se projevuje například v použitých materiálech, které se snadno zpracovávají. Věžičky, arkýře a další ozdobné prvky byly pochopitelně vyloučeny. Do budoucna v obývacím pokoji potřebuji pracovnu, architekt tedy navrhl pouze ten nejjednodušší dřevěný stůl se židlí. Podobně střídmá je i stěna s policemi v obývacím pokoji. Funkčnost je pro nás prioritou.

Které vybavení domu jste si nechali udělat na míru?

Většina vybavení - například křesla, krb nebo světla, byť designová a nezvyklá - je typová. Na míru jsme si nechali vyrobit unikátní masivní barové židličky z běleného dubu. Každá stolička váží asi osmdesát kilogramů. Dominantou je pak již zmíněný jídelní stůl ze stejného materiálu. Protože je dlouhý tři metry, opatřili jsme jej šikmými nohami, aby hosté neměli problém s usazením. Velmi dlouho jsme s architektem hloubali nad řešením židlí. Bytelné dřevěné židle by stůl zastínily, přitom záměrem byl pravý opak. Nikdo by nečekal subtilní plastové židle v horské chalupě, přesto zde z tohoto důvodu jsou. Stůl a lavice jsou srdcem domu, kde trávíme většinu času, a to i kvůli výhledu, který se s počasím a ročním obdobím neustále mění.

Ložnice jsou relativně malé. Neomezuje vás to?

To byl cíl. Podobně staví naše společnost i rodinné domy v Praze. Myslím, že ložnice mají být malé, lidé se stejně chtějí potkávat v prostoru kuchyně nebo obývacího pokoje. Na horách je to ještě výraznější, většinu času trávíme venku nebo ve společných prostorách, do pokojů zde opravdu chodíme jen spát. Proto je lepší mít víc místa ve společných prostorách než naopak.

Dům se nachází v národním parku. Proběhla jednání se stavebním úřadem a správou parku bez komplikací?

Realizace proběhla bez obtíží, dokonce nám všichni tleskali. Jsem nesmírně rád, že doba se změnila. Lidé ze stavebního úřadu a Správy Krkonošského národního parku nás maximálně podporovali a jsou opravdu hrdí na to, co jsme zde dokázali. Přejí si, aby takové stavby v Krkonoších vznikaly.