Mnozí byli překvapeni snížením sazby centrální banky letos v únoru o 0,5 %. bylo to však překvapení vyvolané chybným čtením dat. Mnozí dělají chybu, že sledují roční ukazatel inflace. V ročním ukazateli se každý měsíc mění jen 1/12 z celého obrazu. Tedy i velká změna jednoho měsíce jen málo ovlivňuje celý obraz. Pohled na roční inflaci má tedy příliš velkou setrvačnost pro pochopení rychle se dějících změn.
Rozumnější, avšak také těžší je sledovat měsíční rozdíly. Ty ukazují daleko rychleji to, co se s ekonomikou kolem nás děje. bohužel sledování měsíčního rozdílu inflace je náročné na přemýšlení. Musíte dokázat v trendech oddělit jednotlivé roční vlivy. Vánoční prodeje. lednová přeceňování. velikonoce. Dobu dovolených. a proto většina sleduje raději roční ukazatel inflace, kde se jednotlivé
roční vlivy zahrnují opakovaně. Kdo sledoval v prosinci roční inflaci, ten viděl ještě stále celkem vysoké inflační číslo 6,9 %. Kdo se však podíval na meziměsíční hodnoty, ten místo inflace zřel deflaci – 0,4 %. Deflace v prosinci, v době vánočních nákupů, to už bijí zvony na poplach.
Co vás jako spotřebitele možná těší, to každého centrálního bankéře upřímně děsí. Deflace (snížení cen) je ještě mnohem větší průšvih než vysoká inflace. Deflace jeden měsíc neznamená problém. Deflace dlouhá, spojená se stagnující ekonomikou je opravdu temný scénář. Kdo tedy své úsudky staví na informaci o roční inflaci, ten byl v únoru překvapen, když ČNB snížila centrální sazbu o 0,5 %. kdo sleduje vývoj více detailně, toho velké snížení nepřekvapilo. a nepřekvapí ani všechna ta další, která budou následovat.
Rychlý pokles na straně ČNB
V únoru Česká národní banka ještě neměla výsledky lednové inflace. lednová inflace je důležitá. V lednu většina výrobců přeceňuje své ceníky. a tak lednová inflace bývá ta jasně nejvyšší z celého roku.
Rozhodovat o sazbách bez znalosti lednové inflace je obtížné. Proto mnozí ekonomové očekávali, že centrální bankéři budou zdrženliví a únorovou sazbu nezmění, nebo ji změní jen o 0,25 %. K opatrnosti však nedával prostor údaj o prosincové deflaci spojený se špatnými čísly české ekonomiky.
Tato čísla ukázala České národní bance, co lidé v průmyslu již několik měsíců věděli. Úroková sazba ČNB zašla až příliš vysoko a byla na vysoké hladině držena příliš dlouho. Při hašení požáru inflace jsme si tím poškodili ekonomický růst, který tak zásadně potřebujeme a budeme potřebovat, abychom ufinancovali všechny své sociální transfery. snížení sazby v únoru o 0,5 % bylo logickým a snadno předvídatelným krokem.
Kdo sleduje roční inflaci, byl překvapen poklesem z 6,9 % na 2,4 %. Kdo sleduje inflaci meziměsíční, ten překvapen nebyl. Velmi nízká měsíční inflace na počátku roku dává tušit za celý rok hodnotu někde kolem 2 %.
Vzhledem k tomu, že uvedené hodnoty inflace jsou výrazně nižší, než se očekávalo, otevírá se cesta ke snižování sazeb na dalších zasedáních ČNB. Ovšem snižovat centrální sazbu o 0,75 %, to už musíte mít velkou odvahu čelit křiku salónních ekonomů.
Tedy opatrnost centrálních bankéřů by mě nepřekvapila. Každopádně však předpokládám, že za půl roku klesne centrální sazba o 2 %, což už je pěkný fičák.
Vysoké marže bank
Pokles sazeb na úrovni ČNB pak nebude jediným důvodem k velkému poklesu úroků hypoték. Druhým důvodem bude snížení dnes extrémně vysokých sazeb bank.
Banka, která vám poskytuje hypotéku, sama peníze pro vás nakupuje v takzvaném úvěrovém swapu. V prosinci byla cena takových peněz pro banku 3,5 % na pětiletém balíku. Běžná marže banky je od 1 do 1,4 % – podle banky a také podle rizikovosti klienta. Tedy při ceně peněz 3,5 % a marži 1,2 %
vám měla v prosinci vaše banka nabídnout hypotéku za 4,7 %. Ovšem to se nedělo. Když jste v prosinci šel pro hypotéku, dostal jste nabídku 5,89 %. Jinými slovy, banky
v této době na hypotékách uplatňovaly astronomickou marži 2,39 %. To je o 1–1,3 % více, než je obvyklé a snad i slušné.
Mám dobré důvody se domnívat, že nic se neděje náhodně. Mám velmi dobré důvody se domnívat, že tři největší banky, Komerční banka, Česká spořitelna a ČSOB, jednají ve shodě, a to mimo jiné pomáhá držet vysoké marže. Ovšem jednání ve shodě je v České republice i ve vyspělém světě kartelovou dohodou, takže toto téma raději rychle opusťme. Sečteno, podtrženo, banky samotné, pokud sníží své přehnané marže, mají prostor zlevnit hypotéky hned o 1 %. K tomu vlivem ČNB bude klesat cena peněz o 2 % k červnu 2024. Při ideálním průběhu se můžeme velmi rychle těšit na úrok blížící se k 3,1%.
Katastrofální nejistota bank
Aby z tohoto mého pohledu nevyšly banky jen špatně, doplním jeden podstatný důvod, který je vede k uplatnění vyšší marže. Vinou chybného rozhodnutí ČNB pracují banky v ohromné nejistotě. Zákon o spotřebitelském úvěru byl napsán, stejně jako mnohé jiné zákony, velmi nejednoznačně. Říká, že kdo předčasně opustí fixované období hypotéky, ten zaplatí bance její náklady. Zákon však už nespecifikuje, jaké náklady se tím myslí. Česká národní banka později doplnila tento zákon výkladem, který říká, že jde o administrativní náklady, nikoliv náklady na pořízení peněz. Tento výklad ze strany ČNB byl katastrofální chybou, která má schopnost zásadně ohrozit zdraví českých bank.
Vysvětlím to tímto příkladem. V prosinci jste přišli do české banky pro hypotéku. Ve smlouvě jste se dohodli na pětileté fixaci. Banka si pro vaši hypotéku koupila pětiletý balík za 5 × 3,5 %. Banka nemá možnost tyto peníze vrátit dříve. Jednoduše po dobu pěti let zaplatí za každý rok 3,5 % úroku. Pokud dodržíte svoji smlouvu, pokud dodržíte fixaci pěti let, neděje se nic špatného. Problém nastane, pokud se rozhodnete smlouvu nedodržet a peníze vrátíte třeba za rok. Banka peníze vrátit nemůže. Hodnota peněz na trhu klesla třeba o 1,5 %. A tak banka, která vám půjčila 10 milionů korun na další čtyři roky, na vašem nedodržení smlouvy prodělá 150 000 Kč každý rok. V době prudkého poklesu hodnoty peněz přijde banku vaše nedodržení smlouvy na 600 000 Kč.
Změna na obzoru?
Výklad České národní banky přivádí finanční ústavy do velké nejistoty a ty pak reagují vysokou marží. Nejistotu bankovních domů vyřeší novela zákona o spotřebitelském úvěru. Ta nabývá účinnost od 1. 9. 2024.
Pro banky není úplně perfektním řešením, ale alespoň jim kompenzuje část té ztráty. Banky tedy budou chtít vysoké marže ještě několik měsíců držet a s těmito se přiblížit k termínu nového zákona. Dá se velmi reálně předpokládat, že pokud by ČNB neučinila tuto hrubou chybu, nemuselo mnoho rodin refixovat své hypotéky s úrokem o procento vyšším, nežli byl úrok reálný.
Více na davidmencl.cz
Text: David Mencl, ředitel Ekonomických staveb
Poslat Messengerem
