Bazén je myšlenka, ve které můžete utopit celý národ.
Pokud nemáme v rukávu žádné kouzlo, nezbývá než ekonomický růst České republiky nastartovat prací. Potřebujeme zapálené úředníky státu, kteří odpracují vysoké desítky dobrých zákonů a norem a posunou nás opět k významnému ekonomickému růstu. Ale jak to v praxi funguje? Nový ministr, plný energie a entuziasmu, přichází změnit svět nebo alespoň resort, pro který se stal čerstvým ministrem. Rázným krokem a s nadšeným úsměvem vstupuje do svého ministerstva, těší se na stejně nadšené, pracovité úředníky. Místo nich najde bazén. Bazén, kterému státní úředníci říkají příhodně „zlatý“ a který je pro zbytek národa spíše žumpou. Bazén, který je hlavním důvodem toho, proč v posledních letech zásadně zaostáváme a neprosperujeme.
Umělý ostrov jistoty
Zákon o státní službě, schválený v roce 2014, byl opravdovým „majstrštykem“ tehdejší vlády. Umožnil zabetonovat klíčové úřady státu svými lidmi, které následně v podstatě nelze propustit. Fascinuje mě, že ve světě, kde není nic jisté, dává jistotu malé vybrané skupině obyvatel. Ještě více mne udivuje, že jsme se rozhodli tímto pláštěm jistoty ze všech profesí chránit právě úředníky. Ne hasiče. Ne zdravotní sestry. Moje sestra učitelka měla za stejné vlády jistotu smlouvy na dobu určitou. Učitelé měli v té době často pracovní smlouvy od září do konce června, aby nemuseli dostávat plat o prázdninách. Myšlenkové pochody některých politiků jsou mi k pousmání. Možná také proto, že nejsem učitel.
Tvůrci zákona uvažovali tak, že když dají úředníkovi jistotu, on na oplátku zvýší své pracovní úsilí. Nestalo se tak. Mnohý úředník, když zjistil, že nemůže být vyhozen, přestal veslovat. Kdo dříve vesloval pomalu, po účinnosti zákona už nevesloval vůbec. A někteří dokonce brzdili i to pomalé veslování ostatních. A tak po přijetí služebního zákona efektivita úřadů prudce klesla a bylo nutné přijmout enormní množství nových úředníků.
Lišácký tah a odleželé hvězdy
Úřednickou hvězdou u nás obvykle není ten, kdo má nejlepší schopnosti a čerstvou znalost a už vůbec ne mládí, elán a zapálenost pro věc. Na nejvyšší místa se musíte pročekat dostatečným počtem odsloužených let. Dobré odležení je tím, co z vás v Česku udělá na úřadě šéfa. A tyto nejlépe odleželé úředníky pak chrání zákon, aby je nebylo možné vyměnit. Výsledkem je například zoufalá situace v otázce digitalizace.
Tento zákon byl největším počinem koaliční vlády sociálních demokratů a holdingu Agrofert. Mazaný tah umožnil do struktur státu zapustit loajální, zákonem chráněné úředníky, kteří jsou připraveni pro holding veslovat i v dobách, až hlavní veslař u vesla nebude. A už to tak bývá, že co je pro jednoho skvělé, může být pro druhého pohroma. Zatímco firmě a chráněným státním zaměstnancům to slibuje blahé perspektivy do budoucna, radost běžných občanů Česka z tohoto zákona bude jistě o poznání menší. Na špičkových místech máme lidi neschopné udržet moderní trendy. Úředník se raduje, země chřadne a vy chudnete.
Uzavřený systém
Protože zákon o státní službě v podstatě neumožňuje propustit zákonem chráněného úředníka pro špatnou práci, ani to nikdo nezkouší. Lze propustit úředníka pro nepotřebnost. Pak nastupuje tzv. institut bazénu. Funguje jako jakási odpočívárna, kam úředníka odložíte na šest měsíců placené dovolené. V této době má právo na přednostní přijetí, pokud stát někde jinde nabírá. A stát stále někde nabírá. Pokud se za těchto šest měsíců žádné jiné místo neobjeví, pak úředník dostane dvanáct měsíčních platů (!) odstupného a jeho služba pro stát končí. (Pořád musím myslet na svou sestru, učitelku postižených dětí.) Ale vraťme se k novému ministrovi. Když se po svém jmenování seznámí s realitou na svém úřadě, přirozeně ho napadne, že se „zakopávkami“ žádnou velkou legislativní smršť nepřipraví. A že tedy odloží ty nejhorší a najme lidi nové. A narazí na problém: každému „odloženému“ úředníkovi je třeba platit šest měsíců mzdu. Tím pádem scházejí prostředky pro zaplacení nových, lepších lidí. Nu, coby nový ministr plný energie a entuziasmu se s tím nějak popere a do bazénu ty nejhorší odloží. Pak plný radostného očekávání vypíše nová výběrová řízení. A zde jsme u podstaty geniální myšlenky bazénu. Na nově vypsané výběrové řízení se hlásí a nový ministr musí přednostně přijmout ty, kteří už v bazénu nějaký ten měsíc spokojeně odpočívají. Tedy ty neschopné, které předtím odložil nějaký jiný kolega ministr. Tak skvěle je služební zákon vymyšlený.
Na samém konci dovolte dovětek, že ne každý úředník je líný a neprospěšný. Naopak, ve státní správě najdeme mnoho nadějných, talentovaných lidí, kteří by rádi naší zemi pomohli. Často jsou to lidé, které zákon o státní službě nechrání. Lidé, kteří se ve státní správě prosazují těžko, protože nemají dostatečně odsezeno a protože jim v postupu brání právě služební zákon.
davidmencl.cz
Text: David Mencl, ředitel ekonomických staveb
Poslat Messengerem
