Jedlé zahrady ve městě

Jedlé  město? To může být snídaně na balkoně mezi středomořskými bylinkami a dozrávajícími rajčaty v květináčích. Vinná réva obtáčející konstrukci nad vchodovými dveřmi. Oranžové dýně hokkaido vypěstované v kompostu z vlastního kuchyňského bioodpadu. Parky plné chutného ovoce, jedlých trvalek i léčivých bylin. Školky a školy obklopené pohádkovými zahradami rozmanitých chutí a vůní. Zní to jako sci-fi, protože jsme zvyklí na chladný formální svět plný zákazů, příkazů a sterilních parkových úprav, ale městský svět může být mnohem jedlejší, než si umíme představit.

Skryté poklady měst

Na první pohled se může zdát, že města mají nevhodné podmínky a málo prostoru k pěstování jedlých rostlin. Omyl. Město je velký akumulátor tepla, díky obrovským masám betonu a kamení. Průměrná teplota je tu vyšší než ve volné krajině. Vítr je zde zmírněn mnoha překážkami. Teplomilné a citlivé plodiny zde prospívají báječně, jako příklad mohou posloužit někteří zástupci neobvyklého ovoce – moruše, actinidie, kdouloně, tomely a muďouly, stejně tak broskvoně a meruňky. Všechny střechy, dvorky i chodníky chytají dešťovou vodu, použitelnou na zavlažování. Každá domácnost produkuje množství kompostovatelného bioodpadu pro tvorbu úrodné půdy.

Plochy na pěstování se dají najít všude, od balkonů, předzahrádek, teras, střech, okenních parapetů až po parky a kruhové objezdy. Stačí na současný stav aplikovat již vyzkoušené metody permakulturního designu a mohou se začít dít zázraky.

A co znečištění ve městech?

Výfukové plyny, průmyslové exhalace a prach mohou člověku brát chuť nejen ve městech pěstovat jedlé plodiny, ale i žít. To, že se stále vyrábějí spalovací motory, je z hlediska již dostupných technologií velká ostuda, za níž vděčíme světové nadvládě ropného průmyslu. Elektromobily a další nové technologie by vbrzku mohly tuto situaci zlepšit. Za pozornost však stojí zjištění některých výzkumníků, že již nyní jsou plodiny vypěstované v centrech velkoměst zdravější než výpěstky konvenčních venkovských zemědělců.

Rozumný člověk si na své rostlinky nenalije jedovaté herbicidy a pesticidy a rád se vyhne i průmyslovým hnojivům. Městská potrava, vypěstovaná v úrodném humusu a s láskou, může mít i lepší parametry než leckterá bio-certifikovaná z velkopěstíren. Osobní přístup a komunikace s rostlinami posunují hodnotu výpěstků za hranici zaplatitelnou penězi. Potrava pěstovaná vlastníma rukama má významný bonus, ještě než ji sníme – je to terapie přírodou, kontakt s podstatou života, s kořeny vlastní existence, což v uspěchaných městech lidem často chybí.

Jak mohou současná města přežít?

Města a lidská sídla všeobecně se v následujících desetiletích musí zásadně změnit, nebo zaniknout. Svým nevědomým konzumem a odpadem ničí zbytek krajiny. Přírodní zákony konají neomylně: každý nemocný ekosystém se musí zhroutit. Naše společnost je postavena na drancování neobnovitelných zdrojů a boji o moc, tudíž je odsouzena k hluboké transformaci. Jinými slovy, jednoho krásného dne  mohou být supermarkety prázdné, kamiony nevyjedou se svými náklady napříč Evropou, letadla z Afriky a Jižní Ameriky nevzlétnou se svým ovocem pro Evropu, pumpy zavlažující chemická rajčata pod fólií v izraelské a španělské poušti také jednou utichnou, protože jim dochází voda.

Bez peněz není života, tak by se dala nazvat extrémní závislost, jaké lidstvo právě dosáhlo. Bohužel peníze jsou pouhá uměle vytvářená iluze, nedají se jíst. Nebyli bychom první vyspělá civilizace, která se zhroutila na svém vrcholu. To není zbytečné strašení. Je to šance uvědomit si, že je zbytečné přidávat plyn ve slepé uličce. Města mohou přežít a transformovat se díky lidem, kteří změní celou jejich podstatu. Ze závislého přežívání v nezdravém ovzduší výfuků, stresu a shonu, na důstojné radostné žití ve smysluplné přírodní oáze.

Proměna krok za krokem

Čím méně je k dispozici volné půdy, tím více vynalézavosti musíme zapojit. Lze pěstovat i na betoně. Jako snadno dostupné pěstební nádoby mohou sloužit různé květináče, vědra, hrnce, barely, popelnice atd. Vyvýšené záhony plné kompostu budujeme vytvořením okrajů ze dřeva, kamenů, cihel nebo plechu. Vertikálního prostoru bývá více, proto stohujeme prvky nad sebe a hojně využíváme jedlé pnoucí rostliny, od jednoletých fazolí ačokči až po vytrvalou révu, klanoprašku nebo kiwi.

Ploché střechy se dají po statickém posouzení a domyšlení všech detailů potáhnout nepropustnými izolacemi a přetvořit v záhony. Pomůže to zároveň k jejich utěsnění, zateplení a využití dešťové vody, která nemusí zahlcovat kanalizace. Každý kousek předzahrádky, pás země u plotu, okolí vchodu do domu, to vše můžeme přeměnit v malinký jedlý ráj. V začátcích je k tomu potřeba i hodně komunikačních schopností a osobní odvaha lišit se.

Každý si může již nyní pořídit malý chov žížal (žížaly kalifornské nebo hnojní), které urychlí zpracování domácího kompostu. Říká se tomu vermikompost. Vznikají společenstva lidí zakládající městské komunitní ekozahrady, kde se každý může zapojit, přispět prací, kompostem a podělit se o sklizeň. Když více lidí propojí své schopnosti, podpoří se navzájem, zvládnou případné legislativní komplikace a jde to snadněji.

Permakultura nejsou jen zahrady

Základní principy trvale udržitelné kultury lze aplikovat na všechny oblasti lidského života, od ekonomiky, vzdělávání, péče o lidi, péče o planetu, chov zvířat až po běžné každodenní činnosti. Základní filozofií je vytvářet hojnost a zisk, aniž by se něco neobnovitelně ničilo, bylo to na něčí úkor nebo vznikal nerecyklovatelný odpad. Minimum práce a maximální efekt, to je další permakulturní pravidlo.

Někdy je nutné do založení nového ekosystému, koloběhu nebo projektu vložit hodně energie, ale díky vytvoření stability a obnovitelnosti se nám to mnohonásobně vyplatí. Permakultura se snaží zavést propojování místo oddělování. Sloučení různých metod, zahradních prvků, rostlin a živočichů, vědních oborů, lidských schopností a znalostí v jeden celek vytvoří více přirozeného plynutí energie než oddělení a uzavření do samostatných specializovaných škatulek, jak je to běžné nyní.